Say Hello

~10~

Po týdnu co jsem se viděla s tátou se stalo něco strašného. Můj život šel ještě víc do háje než jsem si myslela. Myslela jsem si,že to nemůže být ještě horší,ale stalo se.

Před týdnem.

"Probrala si se svým tátou vše co si chtěla? Zeptala se mě máma sedící na místě řidiče.
"Jo" odpověděla jsem stručně. Nechci se o tom bavit. Z tváře jsem si setřela neposednou slzu a zadívala se z okna.

Odevřela jsem dveře od auta a vystoupila. Zahlédla jsem siluetu v okně protějšího domu jak na mě kouká. Zamávala jsem,protože jsem tu postavu poznala. Jack. Potom jsem se otočila a šla za matkou.
"Půjdu si lehnout" oznámila jsem jí jakmile jsme vešly do domu. Přikývla. Schody do poschodí jsem vyběhla po dvou,zavřela jsem se v pokoji a plácla sebou na postel. Pro dnešek mám dost.

Dneska jsem nešla do školy,jelikož jsem šla k lékaři na prohlídku a taky jsem se chtěla vyspat. K mému udivení matka nic nenamítala.

Zrovna jsem ležela na pohovce s pytlem slaninových chipsů,když někdo zazvonil. Vážně nemám chuť se zvednout. Ta osoba,ale nepřestávala zvonit. "Do prdele už" zamrmlala jsem si pro sebe.
Prudce jsem otevřela dveře. Mám chuť tu osobu pěkně seřvat. Když jsem,ale uviděla kdo tam stojí slova mi vázly v hrdle.
Zírala jsem na ty dva policajty jako by zpadli z višně.
"Omlouváme se jestli vás rušíme. Můžeme mluvit s vaší matkou?" Řekl blonďák. Mohlo mu být tak petadvacet nanejvýš. Za to tomu druhému to táhne tak na šedesát nejmíň. "Matka není doma" řekla jsem prostě.
"Ach tak,a vy jste její dcera pokud se nemýlím?" zeptal se ten staroch a nadzvedl obočí.
"Ano,proč?"
Oba si sundali čepice a přimáčkli si je na hruď. Rázem se jim změnil výraz. "Váš otec je nezvěstný"
"Cože? Ale...ale to není možný v-včera jsem ho viděla...mluvila jsem s ním.." koktala jsem. Oba dva se na sebe zmateně koukli.
"Aha. Něco tu nesedí. Váš otec je nezvěstný už tři týdny." řekl nechápavě ten mladej.
"Já s ním mluvila!" Řekla jsem ostře.
"Věříme vám. Bude večer matka doma?" Přikývla jsem.
"Přijdeme ještě večer" Znovu jsem přikývla. Rozloučili se a odešli pryč. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně zády. Sjela jsem po nich dolů a zhluboka dýchala.
Co se tu skara děje? Kdo byli ti muži s mým státou? Kam odjeli tou dodávkou? Žije ješě vůbec? A do čeho se to vůbec zapletl...?
Tolik otázek a na žádnou z nich neznám odpověď.