Say Hello

~11~

Nikdo nic o mým tátovi neví. Matka je na mě jako dřív. Ta přehnaná péče ji nějak moc dlouho nevydržela. Většinu času trávím doma. Sama. Dřív jsem byla někde s přáteli anebo oni chodili ke mně. Nebo jsem chodila po pártech. Samozdřejmě jsem trávila čas i ve fitku,teď už tam nechodím. Je to daleko,radši každý den běhám. Ráno i večer. Jak si tak uvědomuju mám nudný život,což je docela smutné. Jediný normální člověk v mým okolí je Jack. To je docela ironie. Ale neřekla jsem mu to co se teď děje. Nějak nechci,aby to věděl.

Zrovna se oblékám na můj večerní běh. Legíny,sportovní podprsenka,tílko a na něj mikina. Tenisky,sluchátka,mobil,vlasy do culíku a můžu jít. Matka pořád ne í doma. Už si zase začínám pomalu zvykat,že o mě ztratila zájem. Zase. Když si tak v hlavě přemítám jak k nám přišli večer ti policajti a oznámili jí to,celá ztuhla. Potom nám začali vysvětlovat jak to teď bude probíhat dál a tak. Já jsem se rozbrečela zatím xo matka za celou dobu nevydala ani hlásku. Ani po tom co odešli. Hmmm asi bych se jí na to měla zeptat.
Zatím co vybíhám kopec na kterém je altánek a můžete z něho vidět hodně daleko,uvažuji jak se jí na to zeptám. No,nebudu chodit kolem okolo prostěa jednoduše to na ní vybalím.
Na kopci se vydýchám a posadím se na trávu. Kochám se pohledem na město a říkám si co já to mám proboha za život. Táta je nezvěstný,matka se o mě už zase nezajímá,ve škole se se mnou nikdo nebaví když nemusí,nemůžu vystát Jackova tátu a jediný člově kterému se můžu svěřovat je Jack. Kam jsem to jenom dopracovala...