Dnešek plný prokrastinace "dneska už nic dělat nebudu" mumlala jsem si pro sebe.A v tu dobu můj geniální plán zkrachoval. "Píp píp' rozeznělo se tichým pokojem.I přes moji lenost jsem sebrala svoje unavené tělo a došla k posteli.MÁTE 3 NEPŘEČTENÉ ZPRÁVY.U mě nezvyklá věc.Po chvíli načítání se mi ukázalo že první zpráva byla od taťky,ale to co mě zarazilo byly dvě zprávy od Daniela." Kdo to vůbec je?,co asi potřebuje?a nebo to byl jen omyl?" říkalo mi něco v mé hlavě.I přes obavy jsem zprávy otevřela.
D:Ahoj
D:Jsi krásná
Jeho zprávy jsem ignorovala,neměla jsem ani tušení kdo to je a od kuď mě zná.
----------------------------------------------------------"Ahoj"ozvalo se na mě z telefonu."Ahoj Eny"s úsměvem na tváři jsem jí pozdravila.Poté jsme ještě asi 15 minut telefonovaly.Od Eny jsem se nedozvěděla vlastně nic nového.
Nevnímavě jsem od hodila mobil na stůl a šla jsem do kuchyně.Přes to že mě mé nohy únavou téměř neposlouchali,jsem došla k ledničce. Moje břicho už dávalo znamení že chce jídlo,jeho prosbu jsem vyslyšela.Po pár minutách jsem se odebrala zpátky do prázného pokoje.
Při jídle jsem přemýšlela nad Danielem."mám mu vůbec něco odepisovat?"ptala jsem se sama sebe.Nakonec jsem mu napsala
A:Ahoj
D:Konečně jsi mi napsala.
A:Promiň,ale známe se ?
D:Ne,ale to snad nevadí.
A:No mě trochu jo,když ani nevím kdo jsi.
D:Časem poznáš....
Pak už jsem mu radši nepsala....