Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

17. Kapitola

Adrien

I když jsem to nechal plavat, pořád přemýšlím, jestli jsem viděl špatně, a nebo něco, co rozhodně normální nebylo. Jsem si jistý, že jsem viděl, jak jí z rány teče krev. Bál jsem se o ní. Ale ona potom začala tvrdit, že se jí nic nestalo. A opravdu, když jsem se podíval podruhé, nic jí nebylo. Jenže já vím, co jsem viděl. Jdu do třídy, sám, protože Alya s Ninem si šli koupit lístky na ples, a Lila s Mari se někam vypařily. Vtom ale z jedné prázdné třídy uslyším Marinettin hlas. Zní zoufale.

,,Je ti jasný, co se tam venku stalo, že jo?"

,,Jo." Tohle je Lila. ,,Před Adrienem ses vyflákala, zrudla jak rajče a pak jsi zdrhla. Hlavně nenápadně." Zní nevzrušeně.

,,Ty to bereš na moc lehkou váhu. Může být v nebezpečí, pokud..."

,,Nedokončuj to. Nevíš, kdo může poslouchat." Pravda.

,,Jo. Díky bohu, žes mě zachránila!"

,,To tak, pokud vím, normálně funguje mezi kámoškama."

Úplně vidím, jak se Marinette usměje. ,,Děkuju. Víš, chtěla jsem ti ještě něco říct."

,,Já poslouchám."

,,Poslední dobou strašně ráda trávím čas s Černým Kocourem." Řekni to ještě jednou.

,,Tak to je překvápko."

,,Ty víš, že už jsem do jednoho kluka zamilovaná. Černý Kocour je jako nejlepší kámoš. Rozumí mi. Je tak... nespoutaný. Může si říkat kdykoli cokoli, nebojí se názorů ostatních a stojí si za svým. A vždy mě dokáže rozesmát."

,,Jistě myslíš jeho oslnivou vtipností." řekne Lila naprosto vážně. Až moc vážně.

Mari se zasměje. ,,Ne. Spíš jeho egem, převyšujícím Eiffelovku a rostoucím až do nebe." Hele! Možná jsem jako Černý Kocour trochu sebejistější, ale to je tak všechno. Obě se zasmějí.

,,Moc by ho nepotěšilo, kdyby tě slyšel tohle říct."

,,Každý ví, že ten, co vymyslel egoismus, je proti Kocourovi jen bezvýznamný malý človíček." Tak, jen do mě, já to zvládnu. Znovu se smějí.

,,Tak se měj, já jdu do třídy." řekne Mari. Skrčím se za dveřmi, zatímco prochází. Potom vejdu do třídy.

,,Slyšels všechno?" zeptá se mě Lila, sedící na lavici a něco zapisující do notýsku.

,,Všechno od je ti jasný, co se tam venku stalo."

,,Takže všechno. Mari někdy trochu přehání."

,,Proč jsi jí nenechala dokončit tu větu? Mohl jsem mít jasno."

Ušklíbne se na mě. ,,Tak jednoduchý ti to zas udělat nemíním."

,,Ty víš, kdo jsem." vyslovím myšlenku, kterou mám v hlavě už dlouho.

Usměje se. ,,Já o tobě vím všechno, číčo. Jsi kluk, co vyrůstal ve slávě svého otce, a později i svojí vlastní. Chtěl jsi jen normální život, i když většina ostatních toužila po tom tvém. Chtěl jsi přátele. Ne ty, co by s tebou byli kvůli tvojí tváři, nebo kvůli tvému otci. Ty jsi ale neměl, dokud jsi nepoznal Nina a Marinette. To byli tvoji první opravdoví přátelé. Ti, co viděli za vzhled a hledali dobré srdce. Blá, bla, blá. No a pak jsi dostal svoje mirákulum. Svého kwamiho, který miluje camembert, a svůj prsten, který ti umožňuje transformaci. A prvně ses zamiloval, do holky, která v sobě dokázala sebrat poslední zbytky odvahy a vybudovat si reputaci jako Kouzelná Beruška, ta šikovnější a důležitější z dua Kouzelná Beruška a Černý Kocour. Ta, která vždy všechny zachrání. Ale také ta, která nikdy neřekla, že ona je ta lepší z vás dvou, i když to tak bylo. Tak co, trefa?" Jen na ní zůstanu zírat.