Paralelní realita

Jedna lež, mnoho neštěstí.

Všechno souvisí se vším, a všechno zlé je k něčemu dobré.

Ano, tak se to říká, ale je to skutečně pravda? Dá se minulost jen tak hodit za hlavu? Ale vraťme se na začátek.
Sue a Jack se poznali před 5 lety. Jack měl tehdy  přítelkyni, a se Sue se stali přáteli. Společně s Tarou, jeho tehdejší přítekyní, trávili společně mnoho času, měli společné zájmy a koníčky. Jenže vztah Tary a Jacka byl jako na horské dráze, navíc se do Jacka zamilovala i Sue. Když se Tara a Jack rozešli, už definitivně, rozhodla se Tara pomoct Sue přiblížit se k Jackovi. Ovšem nějak to nevyšlo, Sue se kvůli nějakým problémům stáhla, a ztratila tak kontakt jak s Tarou tak i s Jackem. Ten obnovila, vlastně úplnou náhodou, po dvou letech.
A od té doby se všechno změnilo.

Sue se rozhodla kontakt s Jackem obnovit, napsala mu, a začala v tom lítat zase znovu. Všechny vzpomínky a zážitky byly zpátky, jakoby to všechno bylo včera.

Všechny zdrobněliny v chatu, přezdívky a smajlíky. Ty pocity... Půlroku, půlroku trvalo, než se Sue odhodlala ke schůzce. Nejdřív vše brala jen jako flirt a legraci, tedy do doby, než ji Jack napsal, že by s ní počítal jako s přítelkyní. Jasně, nenapsal to přímo takto. Sue byla zmatená, a nevěděla, co má dělat. Trvalo dalších pár měsíců, než Sue našla odvahu a konečně se s Jackem opět po letech setkala. Jen tentokrát to bylo jiné. Už to nebylo tak nevinné, bylo v tom víc a Sue se bála. Bála se dalšího vztahu, možného zklamání. Kdyby jen tušila, jak to všechno skončí.. Že sladká slovíčka, oslovení ,princezno' a ,miláčku' nahradí ignorace, ironie, a hádky. Že ty motýli v břiše se změní ve smutek. Že z úsměvu se stanou slzy. Že ten jediný pocit, bude zoufalství. A z bušení srdce zbyde jen řeka výčitek.

Dodnes se Sue snažila, po všech hádkách, překážkách, trápení.. Po všech těch slzách, po překonání všech překážek.. Po všem tom zlém, co je mělo oddělit. Pomluvy, lži, výmysly, překážky, podvody,.... Sue pořád věřila, že všechno bude v pořádku, a bylo. V únoru přišla ta velká změna, obrovská hádka, tajfun emocí, výčitek a další dny trápení a plné slz. Jackův kamarád Bobby stál za ní, když viděl, jak se v slzách hroutí k zemi, objal ji, nechal ji u sebe přespat. Sue a Bobby spolu jednu dobu strávili mnoho času, ale asi týden po té velké hádce potkala Jacka, a všechno začalo nanovo. Sue a Jack se znovu začali bavit. Sue se vrátila do života radost. Po několika měsících se stalo to, po čem tak dlouho toužila. Od té hádky spolu Sue a Jack vycházeli líp, než kdykoliv předtím. Sue byla ráda, posunuli se dál. Sue se trochu zklidnila, a všechno bylo fajn. Donedávna....

Čím víc času spolu začli trávit, čím víc se začali vídat... Jack po dlouhé době pochopil určité věci, a Sue taky. Žádná ponorka se nekonala, ikdyž se v poslední době vídali skoro denně. Sue vždycky Jacka milovala, ale pochopila, že i když bojovala a snažila se, vše šlo vždycky do kytek. Proto se na to v podstatě vykašlala, vzdala ten boj. Brala vztah s Jackem, a všechno to, co mezi nima bylo jen jako... V podstatě jako nic. Pokusila se vynechat city, ale čím víc vynechávala city ona, tím víc se zdálo, že je projevuje Jack.
Jakoby se list otočil, všechno vyvrcholilo, když se Jack naštval kvůli tomu, že se Sue bavila s Milesem. Předvedl ji v podstatě žárlivou scénu, a od té doby Sue opět cítí, že se s Jackem oddalují.

Pravdou je, že si Sue denně vyčítá to, že ze začátku byla tak zdrženlivá, vystrašená. Že se pořád držela zpátky. Možná byla chyba, že obnovila kontakt s Tarou. Že možná příliš brzy řekla Jackovi, že ho miluje. Každou chybu si vyčítá ona, kdyby neudělala tohleto a támhleto, kdyby se tenkrát nebála, kdyby řekla to nebo ono, kdyby se v určitých situacích chovala jinak. Ale čas už nevrátí, bohužel.

A aby toho nebylo málo, přišla další rána. Jeden její známý, kterému věřila, a při kterém se snažila stát, si vymyslel takovou lež, že se Sue se svojí kamarádkou Jenny pohádala, a potažmo i s Jackem. A jelikož Sue velice rychle došlo, kdo tuhle lež vypustil, byla naštvaná o to víc, protože od tohoto člověka by to nečekala, od Franka ne. I když na začátku měla podezření i na jiného člověka, ale po troše uvažování to Sue všechno došlo.
A ani vlastně moc přemýšlet nemusela, Frank si ji zablokoval na sociální síti, a tím se sám přiznal. Ale proč? Proč si tohle vymyslel, proč chce Sue ublížit? Z jakého důvodu chce, aby se Sue a Jenny hádali? A proč chce dělat zle mezi Sue a Jackem?
Sue nic z toho nechápe, ví jen jedno. Nechce ztratit ani Jenny ani Jacka. Protože pro Sue jsou tohle dva jediní lidé, kterým může 100% věřit. Jenny jako jediná věděla dlouhou dobu, že před Vánoci Sue spala u jejich společného kamaráda, a dodnes Jackovi nic neřekla, ale sotva to napsala Frankovi, tak ji Jack zase začal ignorovat. Sue nikdy Frankovi moc nevěřila, a když mu psala to, co věděla do nedávna jen Jenny, vlastně ho tím jen testovala, a přesvědčila se o tom, co si již delší dobu myslela.

A teď? Celý den přemýšlí jen o Jackovi a Jenny. Opět zažívá tu bolest a zklamání. A jediné, v co doufá je, že Jenny i Jack pohopí, jaký je Frank. Že pochopí, že to byla lež, výmysl nemocného člověka. Protože nikdo normální, by tohle neudělal..

Ať už je Sue jakákoli, ať už k Jackovi cítí cokoliv... Nikdy by ani Jackovi ani Jenny neublížila. A nikdy v životě by neudělala to, z čeho ji nařkl Frank. Sue se teď jen modlí a doufá, že všechno zase bude v pořádku. Že neztratí Jenny a Jacka, že nepřijde o dva nejbližší a nejlepší kamarády, které kdy měla....