Tajemství minulosti [HP FF]✔

8. kapitola

Dnes slaví dvojčátka narozeniny! Konečně oslaví nádherné 11. narozeniny a přijde jim dopis z Bradavic! Poskakovaly po domě a z plna hrdla se smála. Celý den vyhlíželi sovu a nemohli se dočkat, až si konečně přečtou ony osudné řádky. Nemohli se dočkat.

Vyprávění jejich matky je tak moc zaujalo, až se jejich tužba zvětšila.

Layla nedočkavě poklepávala prsty do kuchyňského pultu a znuděně si pobrukovala nějakou neznámou melodii. Jeji bratr to už nemohl vystát a tak raději odešel do svého pokoje a hlasitě třískl dvěřmi.

Oslava se měla konat až za tři dny, protože dříve neměli všichni čas a přece jen, o víkendu se to hodí lépe. Draco setrvával ve své práci. Spravoval dveře, které vedly do sklepa, protože omylem vypadly z pantů. Také si neodpustil nějakou tu nadávku.

Lucy se usmívala a seděla na parapetu v jejich ložnici. Také doufala, že sova přiletí co nejdříve. Chtěla vidět obličej svých miláčku, jakmile si přečtou ta krásná slova, která jim zpečetí jejich mladičké životy.

,,Mamí!" zakřičela mladá dívenka, protože už se nehodlala nadále nudit a vymyslela skvělé východisko, které jí mělo zaručit pořádnou, nebo aspoň napínavou zábavu.
Její matka vyskočila na nohy a běžela po schodech dolů. Málem zakopla, ale naštěstí se zabrzdila pomocí zábradlí, kterého se stihla chytit.

,,Copak, broučku?" vběhla do kuchyně jako namydlená střela. Koukala všude kolem, jestli nenajde něco podezřelého. Oddechla si, když nic nezahlédla. Zaměřila se na svou dceru a klekla si před ní. Uchopila její drobnou ručku do té své.

,,Nezkrátíme si to čekání nějakou tvojí historkou? Máme přeci začínat třetí ročník," Layla se zatvářila jako největší zlatíčko a několikrát za sebou rychle zamrkala, aby vypadala více roztomile. Lucy tála nad tímto pohledem a blaženě se usmívala.

,,Dobrá! Ale musíš zavolat Scorpa," mrkla na ni. Holčička vyletěla jako blesk z místnosti. Přibližně po pěti minutách se vrátila a mladý hoch klusal hned za ní. Oba se s očekáváním posadili na barové stoličky a natěšeně se naklonili více ke své mamince.

,,Můžeme?" zajásal chlapeček s jiskřičkami v očích. Žena kývla a zhluboka se nadechla. Ponořila se do svých vzpomínek. Bylo jí jasné, že začne svým odjezdem a prázdninami, ale přece jen tam chtěla dát něco, co její děti upoutá natolik, aby chtěly slyšet pokračování. Ušklíbla se, když přišla na jednu skvělou příhodu, která se stala za velmi divné situace.

,,Prázdniny se vlekly nehorázným způsobem. Stala jsem se terčem takové prapodivné šikany. Matka mi stále vyčítala otcovi neúspěchy. Prý jsem měla Pottera zastavit a ne se jen koukat, jak ho poráží.

Trpěla jsem nehorázným způsobem. Jedinou oporou v tom proklatém domě mi byl váš otec, který mi se vším pomáhal. Nenechal mě v průšvihu a vždy se za mě postavil. Také za to trpěl, ale rozhodl se, že to kvůli mně vydrží. Získal si mou důvěru a také obdiv. Dokázal se postavit nemožnému. 

Utrpení skončilo v den, když jsem opět odjížděla do Bradavic. Tušila jsem, že se stane něco zlého. Fred měl nastoupit do pátého ročníku a otec mu chtěl, co nejdříve říct pravdu. Avšak stala se menší nehoda. On totiž počítal s tím, že už bude mít vlastní tělo, což se nestalo.

S Dracem jsem vlezla do vlaku a společně jsme si sedli. Opřela jsem se o jeho rameno a zničeně zavřela oči. Ještě před odjezdem jsem pocítila účinky kletby Cruciatus. Matka mě mučila bez slitování. Nečekala jsem, že to bude tak moc bolet, ale stalo se. Musela jsem zatnout zuby a to utrpení vydržet.

Můj společník mě jemně hladil po zádech a líbnul mě do vlasů. Vybudovali jsme si spolu krásný přátelský vztah. Dveře se náhle otevřely a dovnitř vběhla Pansy Parkinsonová. Neměla jsem ji nikdy v lásce. Strašně moc chtěla upoutat pozornost mého blonďatého přítele, proto jsem se jí hned po uvítacé věčeři šla mstít za všechno, co mi kdy provedla.

Vlítla jsem do jejího pokoje a vytáhla si svou hůlku. Naučila jsem se jedno velice šikovné kouzlo, které se opravdu vyplatí, když chcete někomu něco provést. Odříkala jsem tu formuli z paměti a sledovala, jak se začínají projevovat jeho účink-" v půlce jejího vyprávění ji přerušilo klepání na okno. Otočili se tím směrem a usmáli se. Za sklem zahlédli velkou sněžnou sovu, která v zobáku nedla ony dva očekávané dopisy.

Žena mávla rukou a tím umožnila vstup onomu stvoření, které náhle přistálo na lince. Upustilo obálky a zatřepotalo svými majestátními křídli. Zahoukala tak hlasitě, až sem přiběhl Draco Malfoy, bývalý zmijozelský princ, který zlomil srdce mnoha studentkám Bradavic.

Jako první se vzpamatovala drobná dívka, která okamžitě chňapla po jednom z papírů. Okamžitě roztrhla pečeť a rozložila si svůj vzkaz. Dala se do čtení a každé slovo hltala plnými doušky. Chvilkami zapomněla i dýchat, jak moc se radovala. Popadlo ji hned několik zcela rozdílných pocitů. Úzkost, radost, nedočkavost, nervozita a spousta dalších...

Scorpius nechvátal jako jeho sestra. Vše dělal s rozmyslem, ale nakonec to nevydržel a postupoval zbrkle. Málem dopis roztrhl, jak se mu klepaly ruky. Jejich rodiče se objímali a sledovali svá zlatíčka, jak se radují, protože právě zjistili, že nastoupí do jedné z nejlepších kouzelnických škol všech dob. Také navážou na úspěchy svých předků, neboť tyto rody jsou velice slavné a taky toho mnoho zapříčinili. Nejen pozitivního, ale i negativního.

,,Budou vás srovnávat s naší rodinou, která nekonala správně. Musíte se obrnit kamennými maskami a nedávat najevo své city, jinak vás srazí k zemi," varoval je jejich otec a nataženým ukazováčkem. Nechtěl, aby jim někdo ublížil. Věděl, jak moc bolí ztráta a ponížení. Sám to zažil až moc dobře.

,,Neboj se tati! Jsme přeci Layla a Scorpius Malfoyovi! Umíme se o sebe postarat! Budeme se prát za to, v co věříme. To mi věř!" vystrčila holčička bojovně bradu vzhůru. Její bratr se nadmul jako páv.

,,Budeme Vám důvěřovat, ale myslím si, že přeci jen nějaké ty emoce neuškodí, že Draco?" koukla Lucy na svého manžílka a položila mu ruku na rameno. On jen přitakal a objal ji kolem pasu. jejich děti na ně rázem skočily a povalily je na zem. Společně se váleli na studené podlazy a smáli se na celé kolo. Vůbec jim nevadilo, že můžou prochladnout. Hlavní bylo to, že měli jeden druhého.

***************

jupí, začali jsme třetí ročník! :D těšíte se :)

hope u like it

mějte se hezky :)

-Katuska26