Paranormální příběhy✔

1) Klepání

,,Jasně, přijedu, co nejrychleji. Za pár hodin budu u vás. Ne, neboj. Pojedu opatrně, slibuju. Dohlídni za tím na tátu. Ahoj," s těmito slovy jsem se rozloučila s mámou. Volala mi, že tátu odvezli do nemocnice.

V duchu jsem zalitovala toho, že žiju v Německu... Teď mě kvůli tomu čekalo několik hovorů s mými nadřízenými a pět hodin v autě.

Za půl hodiny jsem stihla vše vyřídit. V práci se mnou nepočítají minimálně na týden. Chůva vyzvedne děti ve škole. A mé tašky jsou už v autě. Dobrá práce, pomyslela jsem si.

Bohužel takhle dobře to pokračovalo jen do českých hranic. Po přejezdu hraničního přechodu mi opět volala máma. Celá ubrečená mi sdělila, že s tátou je to hodně špatný a že neví, jestli to přežije.

Místo přestávky u McDonald's jsem tedy znovu najela na dálnici. Chtěla jsem tam být, co možná nejdříve. Měla jsem zlé tušení, a proto jsem se chtěla stihnout aspoň ještě rozloučit...

K mé smůle ale Smrt asi nemusela stát v koloně na D1, a tak měla možnost dorazit na místo rychleji...

Další týden se nesl ve znamení smutku. Obvolávání příbuzných, zařizování pohřbu. A litování toho, že jsem se nestihla se svým milovaným tatínkem rozloučit.

Po asi 10 dnech bylo na čase vrátit se zpět do Německa. Práce totiž nepočká. Tentokrát jsem navíc musela strávit těch pět hodin v autě s dětmi. Miluju je, ale nejlepší společníci na dlouhé cesty to teda rozhodně nejsou...

Díky brzkému odjezdu z Česka jsme dojeli už něco po půl třetí. Mé první myšlenky vedly k posteli, proto jsem nechala ležet tašky v chodbě a šla jsem si lehnout.

Začalo to přesně v 14:50. Tehdy jsem se svalila do postele. Bohužel přesně v ten samý čas začal někdo klepat na dveře. Myslela jsem si, že klepání mohu ignorovat, jenže to bych nesměla být matka dvou malých dětí. ,,Mamí, někdo klepe!" křičely. Neochotně jsem se texy zvedla z postele a šla otevřít. Přede dveřmi však nikdo nebyl.

,,Kdo klepal?" zeptala jsem se. Nikdo však neodpověděl. V celé ulici nebylo vidět ani živáčka. Kdo by taky dobrovolně lezl ven v tom mrazu, že?

Dveře jsem tedy zavřela. Zřejmě klepalo nějaké dítě, které vzápětí uteklo a někam se schovalo. Nemělo cenu to řešit... Navíc jsem byla šíleně unavená, tak jsem si šla znovu bez zaváhání lehnout.

Přesně v 16:20 se ale situace opakovala. Zase někdo klepal a zase tam pak nikdo nebyl.

To vše se opakovalo ten den ještě víckrát. Vždy přesně po 90 minutách.

Když klepání v pravidelných intervalech nepřestávalo ani v noci, chtěla jsem zavolat na policii. Avšak další klepání už nebylo. Přestalo to.

Nevím jistě, ale myslím si, že se se mnou chtěl otec tímto způsobem rozloučit. Asi tušil, že jsem litovala toho, že jsem to nestihla a tímto gestem mi to chtěl vynahradit.

Tento příběh jsem už četla vícekrát, proto jsem si říkala, že ho v nějaké verzi přepíšu i sem. Je relativně známý, takže jste ho mohli někde číst i vy, jestli se o paranormálno alespoň trošku zajímáte...

Poprvé jsem příběh četla na nějaké stránce, kde si lidé vyměňovali své zkušenosti s duchy. Spoustu těch příběhů byly obyčejné fantasmagořiny, ale tenhle mě zaujal. Bohužel nebylo vše popsáno a příběh tak trochu ztratil na důvěryhodmosti... Proto jsem se snažila přidat několik detailů a zpracovat krátkou zprávu do normálního příběhu.

Všechny údaje, které paní psala v té zprávě jsem nechala. Německo, smrt otce, začátek klepání v 14:50, pokračování klepání vždy v pravidelných intervalech po 90 minutách, děti, které to taky slyšely. Jediné, co jsem vynechala bylo, že klepání ustalo přesně v 23:00, kdy mělo být dle ženy další zaklepání, které se však nekonalo. 
Doufám, že se Vám příběh líbil a nevadila Vám ani ich forma, ve které jsem psala. Vím, že hodně lidem nevyhovuje, avšak tady se to podle mě hodilo:)
Jinak samozřejmě budu ráda za hvězdičky, ale hlavně mě potěší Vaše komentáře. Jaký názor máte na tento příběh? Myslíte si, že se s ženou opravdu mohl spojit duch jejího otce?