Teen Wolf-Nightmare

Stiles a jeho geniální plán

Do rána mě vítá příjemný čerstvý vzduch. Stiles nejspíš pootevíral okna aby na nich usušil mokré prádlo ze včerejší noční procházky. Na tváři cítím hřejivý dotek slunečních paprsků, které způsobují ten dokonalý pocit uspokojení který mi sahá až prstům na nohou. Vše příjemné však vyprchává tehdy, kdy se snažím nahmatat Scotta na druhé straně postele. Zalévá mě již dobře známá úzkost, proti které jsem ztratila veškerou obranu. Snažím se na to nemyslet, ale nejde to. Zvedám se do tureckého sedu a protahuji ses mohutným zívnutím. No co pomyslím si On se vrátí a do té doby si můžu užívat výhod svobodný holky. Vstávám a zanořuji svoje chodidla do měkkých, chlupatých papučí vedle postele. Pomalu sbíhám se shodů, když si všímám Chloeiných lodiček u dveří. Nemůžu se vzpomenout na moment kdy přišla, ale muselo to být ještě včera večer, dveře jsou totiž od noci stále zamčené. Vcházím do jídelny odkud na mě Chloe už zběsile vyvolává "Dobré ráno Sydney!" křičí s širokým úsměvem na tváři. Někdo tady měl včera večer sexík, protože takhle veselá je jenom po nočním řádění s mým jemně šáhlým bratříčkem. "Ahoj." odpovídám s hlasitým zívnutím. Až teď si všímám co tady provádějí. Těžce romantická snídaně. Stiles cpe Chloe do pusy jednu jahodu za druhou a všechno to zalévá obří porcí zářivě bílé šlehačky. "Bože můj, vy jste tak sladcí až se mi z toho chce zvracet." sténám podrážděně a natahuji se pro jednu z jahod. "Chceš se snad připojit?" ptá Stiles a hrdě se zakusuje do největší z jahod jejíž špičku zdobí bílá čepička šlehačky. "Takhle vám to spolu sluší, nebudu vám to kazit." Bráchův přísný pohled mě krutě brobodává. "Pořád tě to žere? Bručoune..." Jeho slova skoro nevnímám a sedám si vedle něj na židli. Mnu si rozbolavělé a unavené oči které jsou stále ještě jemně slepené ospalkama. "Já nejsem nabručená...co je to vůbec za slovo?!....Jsem zklamaná a možná i trochu nasraná, ale to je přece jedno. Půjdu zase zpátky do postele, chci být sama" dodávám a volně padám hlavou do svých vlastních dlaní. Já prostě nevím jak se mám cítit. Všechno je to hrozně zmatený a zamotaný. Chci být se Scottem, ale přitom bych ho nejraději poslala do jistých partií. "Tak to máš blbý, dneska sama nebudeš. Jde se do kina a tentokrát nám to nikdo nezkazí. Jo a Scott jde taky." poslední větu říká tónem jakoby to byla naprosto nevýznamná informace jen tak jakože mimo téma. Navíc má přitom ten odporný povýšený výraz za který mu mám chuť jednu vlepit. "Cože?! Nikam nejdu! Zbláznil ses?!" odpovídám prudce, skoro křičím a vytrhuji mu pohrdavě jahodu z ruky. "To si raději nechám zabodnout rezavý drát do oka.."
"Proč zrovna rezavý drát?" ptá se cukavým úšklebkem na tváři.
"To se tak říká ty blbečku...."
Vážně nemám chuť teď Scotta vidět, natož s ním třeba mluvit. A už vůbec nechci aby to pak vypadalo že za ním dolízám a nemůžu bez něj vydržet ani minutu. To ne, to se nestane. Do toho kina mě nikdo nikdy nedostane!

O pár hodin později....
"Jdu koupit popcorn Stilesi. Chceš slanej nebo sladkej? Co se bude hodit víc k bitvě století mezi Tonym Starkem a Stevem Rogersem ve velké občanské válce?!" ptám se, se znatelnou radostí v hlase. Těším se, vážně moc. Stiles se ke mně natahuje a rukou mi objímá ramena. Jeho úsměv napovídá, že kuje jakési ďábelské pikle. Mám ho přečtenýho,tenhle pohled umí už od svejch sedmi let. Od ty doby mu nevěřím ani slovo, natož nějakej dobrej skutek na kterém by neměl osobní profit. "Nyní bych ti rád představil svůj dokonalý, ba naprosto geniální plán." říká a tiskne si mě ještě blíž k sobě "Ty se se Scottem usmíříš a všichni budeme jedna velká šťastná parta, nebo smečka...já už fakt nevím jak mám tomuhle blázinci říkat...No a dneska je na to perfektní čas a příležitost, sedadlo máš totiž hned vedle něj."
"Né!" vykřikuji razantně a vytrhávám se z jeho sevření. "Já už s ním nechci mít nic společného!" Stilesovy oči najednou utíkají směrem za mě, jeho hlasité polknutí mi prozrazuje kdo právě teď stojí za mnou. "Dobrý vědět, budu to brát v ohled." ozývá se Scott přes své zaťaté zuby a falešný úsměv. Asi je právě špatný okamžik na to abych zbaběle utekla, protože tohle se vážně nepovedlo.
"Ty jsi ten poslední který by teď měl být uražený. Tohle celý je jenom a jenom tvoje chyba!" odpovídám trochu víc agresivně než jsem původně plánovala, ale má to stejný účinek. Zasáhlo ho to. S grácií se otáčím na patě a hodlám odkráčet ze sálu. Tohodle opravdu nemusím být součástí.
"Sydney počkej!" vykřikuje Scott a chytá mě za paži. Jeho stisk je pevný a teplý. Jistý. A to je právě to co mě na tom nejvíce štve. Chová se jakoby se ho to vůbec nedotklo a bylo mu to jedno. Je jiný než ho znám. Co s ním ta potvora Monica provedla?!
"Nech mě! Jestli ti na mně aspoň trochu záleží, nech mě být!" Jeho perfektní kamennou tvář narušuje cosi blízkého lítosti. Ale opravdová lítost to není, tu už jsem v jeho očích četla mnohokrát a takhle opravdu nevypadá.
"Jen jedno chci vědět Scotte. Miloval jsi mě? Aspoň někdy?" Sálem se rozhosťuje ticho, jakoby celý svět čekal v tichosti na jeho odpověď. Jeho oči splašeně hledají nápovědu v očích ostatních. Nečekala jsem, že se někdy budu cítit tak mizerně. Taky mě ani ve snu nenapadlo, že v sobě proti němu nashromáždím tolik nenávisti.
"Díky za upřímnost Scotte."