Obyčejná

Prosim ne

Jak já jo miluju a on mi udělá tohle!

Moje první opravdová láska a on mě takhle sklame a ještě po tom co mi dělá dítě!....

Nemůžu to rozdýchat.Srdce mi bije tak rychle a mě se tak motá hlava až jsem se zhroutila a skácela se nevědomě,ale jistě na zem.
...
Probudila jsem se až v nemocnici.Vedle mě po pravé straně seděla máma.Jsem ráda,že jí tu mám i se Zouy.

Jen se na mě podívala a řekla,
"někdo s tebou chce mluvit"vstala se Zouy a odešla.

Dovnitř vešel Huy.Odvrátila jsem od něj zrak a koukala na dopadající kapky na sklo okna.

"Angles,moc mě to mrzí,odpusť mi"řekl a silně mě chytil za ruku.

Ani to semnou nepohlo.Jen se mi do očí vrhali slzy.

"Prosím nebreč,Angles,nemohu tě takhle nešťastnou vidět"promlouval na mě a přisunul se blíže.

Obrátila jsem na něj svůj zrak a spatřila v jeho očích lítost a strach.

Neměla jsem to dělat.Jeho krásné oči mě vždy dokázali ukecat a odpustit.Rvalo mi srdce vidět jeho slzy co mu stékají po tváři.

"Prosím přestaň brečet,rve mi to srdce"řekla jsem a zatahala ho za ruku jako náznak,že se má přiblížit.

Jeho oči se náhle otevřeli do větších rozměru a jeho koutky se lehce zvedli do úsměvu.