Nemocná Dívka

10.Kapitola

Za asi dva týdny bude 11.Července a pojedu s bráchou na ten tábor a uvidím se s kamarády to bude skvělé. Ale mám tu jeden problém kterej jsem nikomu neřekla a neptejte se proč? Je to tím že tydhle věci jsem řešila s Míšou která mi tak hrozně moc chybí ten problém se týká mojí nemoci nevím proč ale někdy když jsem ve škole , venku atd.... tak se mi špatně dýchá nebo je mi nevolno bolí mě hlava atd... . Nikdy se mi todhle nestalo tohle je poprvé a nevím co mám dělat i teď mi je nějak divně asi jsi půjdu na chvíli lehnout.

O tři hodiny později :

Pomalu otevírám oči a před sebou vidím své rodiče, kamarády i Davida všichni vypadají tak vyděšeně . Koukám se kolem sebe a říkám si že takhle to u nás doma nevypadá a až teď si uvedomím že jsem v nemocni na kapačce ale vůbec si nepamatuju proč a kdy jsem se tady ocitla a jak dlouho tu už jsem. Najednou se na mě všichni otočili a zjistili že jsem se vzbudila. Začali se mě ptát co se mi to vlastně stalo ale já jim nic říct nemohla chtěla jsem tak moc ale nešlo ti tak jsem na kus papírku napsala že si na nic nevzpomínám. Potom všichni odešli až na moji kamarádku Jindřišku která přijela až z Chebu. Byla jsem tak šťastná že za mnou přijela chvíli jsme si povídaly a taky jsme dělali kraviny. Najednou v tom okamžiku jsme něco zaslechli teda aspoň já jo tak jsme se šli podívat na chodbu. Chvíli jsme jen zírali a až pak jsme si uvědomili že tu nikdo není což bylo dost divné jako by všichni najednou zmizeli ale někam do neznáma.  S Jindřiškou jsme rychle odešli z nemocnice sice mi ještě nebylo do běhu ale co se dalo dělat . Najednou ale vidím jen tmu a na konci malé světílko a vidím před sebou lampu která mi svítí do očí udělám tichý povik a dám si ruce před oči a trochu se zamračím . Najednou ke mě přiběhne moje rodina a já si říkám jestli to náhodou není sen. Bohužel jsem to řekla nahlas a všichni odpovědeli že není a v duchu si říkám že asi to první probuzení byl sen.  Ale pořád mi to přijde divný a to hodně no co se dá dělat.  Hned další den mě propustili z nemocnice ale než jsem zní vyšla tak jsem zahlédla něco až moc podivného. Nedokážu věřit s vím očím chci jít za tím co jsem viděla ale někdo mě zastavil a já jsem zkameněla když jsem se otočila.

Ahoj doufám že se vám tato kapitola bude líbit a ano nechám ten konec takto aby to bylo záhadou kdo zastavil Lenku.  A to se dozvíte v 11.kapitole; )  Tak zatím.