Sladký internátní život

Část 23

Hledí na mě zklamaně, něco mezi námi dvěma kazím. To pouto, které jsme měly od samého dětství. Také mě to mrzí, ale cítím to tak. Vnitřně se tím zatajováním asi vyhýbám jejímu kázání a nesouhlasu.

Ale jak tak obcházím místo, které mám s Hnědoočkem smluvené, dochází mi, že mám pěknou hromadu másla na hlavě. Celé je to jeden velký omyl. Stojím tu jako trotl už asi deset minut, čekám, a on nikde. Nechala jsem si celou dobu věšet bulíky na nos, skočila jsem mu na jeho hezkou tvářičku jako pitomá naivka. Chodíval na čas, takže je téměř jisté, že se na mě tentokrát vykašlal. Zita měla ve všem pravdu. Namyšlený snob, který si ze mě celou dobu utahoval. Měl mě na háku jako jiné holky. Vlastně ani nemáme svá telefonní čísla, tak co tu vůbec ještě řeším a postávám?

Dnešní den začalo vše nanovo. Opět dětinské pošťuchování a trapné kanadské žerty. První Michaelina schválnost nás potkala už ráno při odchodu do školy. Ta husa nám vytáhla tkaničky z bot. Vypořádaly jsme se s tím tak, že jsme vyhrabaly z její krabičky, kde má gumičky do vlasů a různé spony, divnou dlouhou mašli, tu jsme přestřihly na čtyři části a boty si jí zavázaly. Nic moc, ale lepší, než aby nám padaly. Ve škole na nás pak čekaly židle napatlané nějakým lepidlem, nebo čím. Zita byla ušetřena špinavých kalhot, protože jsme tu věc objevily, už když jsem se přilepila já. Nenapadlo nás logicky nic jiného, než si židle vyměnit s Klárou a Gabrielou, přičemž pro Michaelu jsme si připravily jiný, i když podobný, specielní trest. Stačila jedna použitá žvýkačka. Tu jsme daly na její sedačku.

„Už se těším, až se posadí," usmála se sestra.

„Jo," popadla jsem lahev s pitím.

„Jéé, co mi to ty puťky zase udělaly, já je tak nenávidím," napodobila Zita posměšně Michaelin hlas.

Já jsem rozšroubovala flašku a přiložila k ní rty a začala pít. Voda mi vycákla do výstřihu a postříkala sešity na stole. Rychle jsem ji otočila zpět do svislé polohy. Pod víčkem jsem objevila malé otvory. Vytvořené kružítkem, špendlíkem nebo něčím podobným. „Jo, už se fakt těším," dodala jsem místo připomínky k dalšímu z Michaeliných výstřelků. Už je i dokonce škoda slov, pro jejich komentování. „Co nachystáme na další hodinu?" Zašklebila jsem se.

„To vím úplně přesně. Něco jí schováme tak, že to nikdy nenajde. Něco bez čeho se neobejde, co miluje."

„To jsou šminky, ne? Bez pochyb. To bych nechala až na intr. Při hodině ještě něco musíme vymyslet."

„Stejně to máš pěkný, fakt ti to sekne," obdivuje Klára Michaeliny nové copánky a hladí ji při tom po vlasech.

Ta se jen pyšně usmívá. Našich nástrah na židli si docela včas všimla. Jen Gabriela spadla do jámy, kterou pro nás se společnicemi vykopala. Jednoduše si přilepila zadek.

„Ta holka je namyšlená až hrůza," okomentovala Zita Michaelino naparování.

„Jo," zakroutila jsem hlavou nad tou vyfintěnou carevnou.

„Mohli by si podat ruce s pověstným vojáčkem Playboyem."

„Hm."

„Prý si včera zlomil ruku, nebo co jsem to slyšela," mírně škodolibě se uchichtla.

„Vážně?" podivila jsem se.

V zápětí musím svůj přehnaný a trochu paradoxně radostný údiv zkrotit.

Proto tedy nejspíš nepřišel. Možná to opravdu není jen namachrovaný páv, kterému je ukradené, že na něho čekala bezvýznamná holka, až ji pozve do kina. Jen prostě nemohl. Něco se mu přihodilo. Trochu ve mně zajiskřila radost. Ale co když je to s ním nějak vážné? Hned jak uhasla, začala jsem o něho mít malinko strach.

Martin

S Jiřinou jsme se po čase docela skamarádili. Žádný spolubydlící na mém nemocničním pokoji není, takže je u mě ve volnějších chvílích nastěhovaná ona a povídáme si.

„Myslíš, že si můžu zapálit?" zeptal jsem se jí.

„To se tu nesmí."

„No tak si zapal se mnou."

„Já nekouřím."

„To tě šlechtí."

„Ale teď tu jsou jen sestry, které sem stejně nepůjdou. Někde drbou a všechno děláme my, které se tu zaučujeme. A když by si všimly, stejně to nebudou rozmazávat. Budou dělat, že si to neviděly. Už jsem to párkrát zažila."

„Takže nebudeš mít kvůli mně průšvih?"

„To je v pohodě, fakt."

Usmál jsem se, a protože nade mnou závislost na nikotinu vyhrává, vytáhl jsem si krabičku z nočního stolku a mířím k zamřížovanému oknu, které je už teď trošku pootevřené.

„Víš, že jsi tady nejhezčí sestřička za všech?" Zeptal jsem se jí.

„To fakt ne."

„Ale jsi. Kdyby se všechny sestry postavily do řady, tak budeš ty vyčnívat."

Její modroučká kukadla a kraťoučký hábit je nepřehlédnutelný. Vyzývavé, ale přesto to není laciné.

„To je blbost," zasmála se, „jejda, když to na tebe neprásknu, tak co pro mě uděláš ty?" podezřele změnila téma.

„Co jako chceš prásknout? Že se mi líbíš nebo že tu kouřím? Dovolila si mi to, ne?" otočil jsem se na ni.

„Já ale nemyslím tohle," vytáhla cigaretu z krabičky, kterou jsem nechal položenou na stolečku, „ale tohle," opět ji zasunula. Mě svitlo, už si vzpomínám, co jsem tam nedávno narychlo odložil. Vytáhla přesně podle mého očekávání pytlík s trochou marihuany.

„To jsou jen takový zbytky," vyzkoušel jsem na ni psí oči, které zabírají na každou.

Co já vím, jaký má zrovna ona vztah ke konopí. Bohužel ale můj kukuč stejně nezabere jako vždy, protože mi chybí čočky, které jsou na něm tak okouzlující.

Usmála se, „ A víš, že z trávy se víc kazí plíce, než po nikotinu?"

„Je to možný. Kromě toho se díky ní přichází o spoustu mozkových buněk a hrozí spád k tvrdým drogám. A to zdaleka není všechno, co jsem se kde dověděl."

„Jo, přesně tak, startovací droga," řekla jeden z klasických argumentů, proč je marihuana špatná.

„Startovací, jak pro koho. Jsou lidi, kteří u ní nezůstali," viz moje drahá sestřička a její přátelé. „ale být to tak nemusí. Tohle jsou řeči chytráků z drop-inu."

„A ty si zůstal?"

„Já jedu čistě na trávě a nikotinu," ujistil jsem ji.

Nějaké to jednorázové zabrouzdání do jiných vod se jistě nepočítá. „Lidi většinou hulí, protože se nudí. Když mají pitomej život tak se tomu chtějí aspoň zasmát Kolik je na světě normálně pracujících dospělých lidí, kteří hulej? Moc ne. Tím si jen pubertální hovada krátí čas."

-----------------------------------

Příště si můžete přečíst:

 „Co to meleš? Vždyť to slyšíš, snad, ne?"

„No právě, jen kvůli tobě jsou tak dlouho spolu. Jak dlouho si myslíš, že jim to neklape? Týden? Měsíc? Dva měsíce nebo tři? Schválně si tipni."

„Jsou to asi dva měsíce, co se pořád hádají."

„Jsi úplně vedle,holoubku, jsou to roky,     

----------------------------