Nemocná Dívka

12.Kapitola

"Nic po tobě nechci jen máš malou možnost že bys mohla vrátit Mísu mezi živé. " Chvíli jsem přemýšlela nevěděla jsem co udělat srdce i hlava mi říkaly ať to příjmu ale něco ve mě pochybovalo a říkalo že ne že se přes ten vztek,smutek atd.. musím dostat jinak než tak jak mi nabízí . Ale jiný způsob mě nenapadá. "Tak tedy dobrá Přijímám tvou nabídku " řekla jsem svému b.(budoucímu ) já. Moje b.já kyvlo hlavou že chápe a začala čarovat asi já nevim něco prostě mumlala. Najednou se přede mnou objevila trhlina do jiného světa já tam nakoukla očkem a byla jsem v úžasu. Otočila jsem se na mé b.já a že tak a jsem se jí "jak dlouho v tom světě budu?? " A ona odpověděla že "neví ale prej tam mužů být klidně rok " Já na malou chvíli zkameněla a na papír kterej jsem měla v kapse jsem napsala dopis rodičům. Chtěla jsem jí vysvětlit co s tím papírem má udělat ale.ona to věděla. Rozloučila jsem se s ní a vešla do té trhliny za mnou se ta trhlina zavřela. Chvíli jsem se dívala na to místo trochu jsem brečela ale jen málo, pak jsem si utřela slzy a šla kupředu. Ten svět byl neuvěřitelnej,překrásnej a takdhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Šla jsem po pískovitý cestě k nějakému zámku a ano byl celej z písku!! V hlavě jsem se říkala jak je možné že vůbec stojí ale to teď stranou u hlavní brány stáli nějací lidi. Čumela jsem na ně ani se nepohly vrata neboli brána byla otevřená chtěla jsem jít do vnitř ale najednou se pře demnou zavřela uskocčila jsem a trochu vyjekla. Začala jsem řvát na ty lidi" že mi malém mohly uříznout prsty!! " Ani to snima nehlo řekli jenom "proč jsem tady a co tu chci ?? " K jednomu jsem přišla a chtěla jsem do něho štouchnout ale místo toho jsem se dotkla brány. A po chvilce jsem se vzpamatovala a postřehla že ten člověk nebo co to vlastně bylo se rozplinulo hned jen když jsem se ho dotkla . Tak jsem ťukla do toho druhého ten se též rozplinul a najednou se brána začala otevírat. Rozběhla jsem se a běžela co nejrychleji za bránu aby se náhodou nestalo to co by se stalo. Už jsem se neotáčela a šla jsem dál kupředu asi budu muset jít za tím kdo tady vládne. Vešla jsem do zámku vystoupala jsem asi přibližně kolem 200 schodů. Byla to hrůza tolik schodů jsem nikdy nešla najednou jsem se ocitla před zlatýmy dveřmi. Pomalinku se přede mnou začali otevírat když byla dost otevřené na tolik abych mohla vystoupit tak jsem vstoupila do místnosti. Najednou mě oslepila záře zlatých stěn a taky zlatý strop. Ta záře byla tak moc otravná a oslepující že mě z ty záře začali bolet oči. Pak jsem uviděla toho krále (budeme mu říkat král ať to je jednoduší 😁) a raději jsem se uklonila. Král řekl ať" vstanu a povím mu co potřebuju a proč jsem tady? "

Doufám že se vám líbí tato kapča,to ostatní se dozvíte v dalších kapitolách😉. Jestli chcete abych něco pozměnila stačí napsat já si to přečtu a budu se snažit aby sem to napravila. Budu ráda za nějaké ty komenty📝 a hvězdičky☆ jestli se vám to líbí . Děkuju.👍