Překrásná omluva

Ahoj, přidávám vám sem svůj úplně první publikovaný přiběh. Je to jednodílovka a tentokrát na Stony.
Chci poděkovat MayaDark99 a NikeDark za jejich ochotu a podporu a prostě za to, že tu jsou. :)
Snad se bude líbit. :)
15+
Ann

Steve seděl v křesle, v ruce tužka, v druhé kreslící blok, očima jednou na papíře, podruhé na své předloze. Avšak ona předloha jeho výtvarného umění se začala hýbat, a tudíž i probouzet. Usmál se, odložil náčtrtník a přešel k posteli, do které si lehnul. Osobu, která mžourala do denního světla, prosvítajícího žaluziemi, pozoroval, její hubenější tělo si přitáhl k sobě a hluboce, ale zároveň jemně ji políbil. Po chvíli, která se zdála nekonečná, avšak ne tak dlouhá, jak by si oba přáli, se odtáhl. Ušklíbl se. "Dobré ráno," pronesl. "Dobré," zavrněl jeho společník. Steve hlasitě polknul. Tony moc dobře věděl, co to s ním dělá a náležitě toho využíval.
"Kolik je hodin?" zamumlal, protřel si oči a hlasitě zívnul. "Asi půl deváté." "Bože, tak brzo," zasténal, čímž si od Steva vysloužil zmatený pohled. "A v kolik by si Vaše Veličenstvo přálo vstávat?" "Hm, v tolik, aby se mohl kochat tím, jak roztomile vypadáš, když spíš." Steve se slabě začervenal a stydlivě usmál. "A v kolik jsi prokristapána vstal ty?" "Nevím, v šest? Pak jsem se šel proběhnout do Central Parku, doma jsem si dal sprchu a pak...jsem se věnoval něčemu svýmu." Tony vyvalil oči a pak zasténal. "Tys mě zase kreslil?!" Steve jen přikývl, v obličeji výraz nadšeného dítěte. "Já si nemůžu pomoct," ospravedlňoval svůj čin. "Tak si mě kresli, ale když nejsem zrovna v poloze, kdy slintám a nemám nad sebou kontrolu," zavrčel. "No tak, Tony," zakňučel Steve, když se k němu jeho milenec a přítel naoko uraženě otočil zády. Obtočil ruce kolem jeho pasu. "Baby, nech toho." Stark něco zamumlal. Rogers se rozhodl použít tajnou zbraň. "Miláčku..." vydechl a políbil ho na krk. Tony hluboce a hlasitě zasténal - tohle zbožňoval. Stevův hluboký hlas, který z jeho uší putoval do rozvodny, která směřovala do jeho srdce a do jeho rozkroku. Stejně jako jeho doteky. "No tak dobře," otočil se a Rogers se zahihňal. Když to udělal, uvědomil si, že jejich obličeje jsou jen pár centimetrů od sebe. Tony se vpíjel do jeho očí a Steve naopak těma svýma těkal po jeho obličeji. Hnědovlasý objal jeho krk. A blonďák se nečekaně přetočil na záda a tmavovláska vzal s sebou, takže teď byl na jeho vrcholu. Tony vykvikl a to Steva rozesmálo. Tony přimhouřil oči a v duchu mu přísahal pomstu. A taky že ji dodržel.
Přisál se mu na rty a zároveň pohnul boky proti těm jeho. Výsledek byl fantastický! Steve hlasitě hrdelně zasténal a jeho ruce skončily na Tonyho stehně a boku a zvrátil hlavu dozadu. Tony se z polibku zase rychle odvrátil. Oba dva si rázem uvědomili, že Stark je úplně nahý a Steve má pro změnu tepláky a tričko. Kapitán Amerika se natáhl pro polibek, ale Iron Man ucuknul. "No jak chceš," zašeptal a posadil se, opřel se zády o zeď a objal Tonyho záda - mohl si ho tak přitáhnout blíž k sobě a hladově se vrhnout na jeho už dávno vztyčené bradavky. Jednu si vzal do pusy, oblíznul jazykem, chvíli sál a nakonec jemně skousnul, poté ale jako omluvu políbil. Tony vzdychnul a vjel prsty do Stevových vlasů. "Steve," zašeptal. Rogers se jen usmál a zlíbal celou Starkovu hruď, vyhnul se jadernému reaktoru a začal se věnovat druhé bradavce, stejně nedočkavé. Tony vzdychal a sténal a z oka mu znenadání unikla slza. "Tony?! U-ublížil jsem ti?! U-udělal jsem něco špatně?!" Steven byl zmatený a vyděšený. "Co? Ne, proč?"
Tony snad ani nezaregistroval, že pláče. "Ty, ty-" nedořekl a setřel neposednou kapku z jeho tváře. "Oh, ne, to nic, jen, jen jsem se zamyslel." "Tony, co se děje?" žadonil o vysvětlení Steve. "Nic," pokusil se o úsměv a objal jeho krk. "Anthony Edwarde Starku, já poznám, kdy mi kecáš," zabručel Rogers a jeho výraz neubíral na vážnosti a strachu. "Jen jsem se zamyslel, vážně." Vzdal se, protože poznal, že nemá cenu ani smysl odporovat. Stejně by to nic nepřineslo...
"A o čem?" chtěl vědět a vzal si jeho obličej do dlaní. "Ále, všechno možný," odvětil a ledabyle mávnul rukou. Steva však nepřesvědčil. Jen zvednul obočí. "Jen, jen jsem přemý-šlel, jak-jak je to nefér," vydechnul. Steve tu informaci chvíli vstřebával. "Nefér? Co je nefér? Něco se ti nelíbí? Vadí ti něco? Prosím, Tony, řekni mi to." "Ne, je to pitomost, nic, s čím by sis měl lámat hlavu." "Tony, já ti chci pomoct." Stark sebou trhnul. "Tak to bys měl pomoct spíš sám sobě." Steve to slyšel, a ačkoli nevěděl v jakém to je kontextu, bodlo ho to do srdce stejnou silou. "Co?" vymáčkl ze sebe. "Je to nefér. Všechno," začal. Měl plnou Stevovu pozornost, ostatně jako vždy a v jakékoliv situaci. Ten se na něj jen dál upřeně díval. "Ty, ty si to nejlepší a nejkrásnější, co jsem kdy viděl a poznal. A co jsem já? Bez obleku možná playboy, filantrop, miliardář a génius, ale co jsem doopravdy já? Jen sobec, arogantní kretén, který dostane vždycky to, co chce a neohlíží se na následky. Věnoval jsi mi svoje panictví, věnoval jsi mi svojí nevinnost, a já se k tobě chovám strašně a co děláš ty? Jen mi dokazuješ, jak moc mě miluješ a jak moc jsem tvůj zvrácený protiklad. A z toho plyne jedno..." "Co?" dostal ze sebe přiškrceně jeho společník. "Nezasloužím si tě."
Ve Stevovi by se teď krve nedořezal. Jen tam seděl a stěží dýchal. Nemohl uvěřit Tonyho slovům! Proč to říkal?! Proč říkal něco tak zlého, ošklivého a nepravdivého?! "Cože?" vymáčkl ze sebe a cítil, jak se mu do očí derou slzy. "Steve, já jsem pro tebe jen přítěž, těžká koule u nohy. Nechci ti zkazit život." "Ale můj život jsi ty!" Nemohl si pomoct, ale choval se jako malé dítě. Malé, vyděšené, zmatené dítě. "Zaloužíš si někoho lepšího." Tony byl klidný, vyrovnaný a to bylo to, co Steva štvalo a děsilo zároveň.
"Ale já nechci nikoho lepšího! Já chci tebe! Nikdo lepší než ty pro mě není a nebude!" Tonyho srdce se rvalo na kusy když tohle viděl a slyšel, ale chtěl pro něj opravdu jen to nejlepší. "Ale jdi. Určitě se najde někdo lepší než já." "Tony, proč tohle děláš?! Proč mi tohle děláš?!"
Stevovi začaly po tvářích klouzat slzy. "Je to pro tvoje dobro, vážně." Tony ho chtěl pohladit po tváři, Steve ale ucuknul a vysoukal se zpod něj. Vstal z postele, chvíli se na něj se slzami v očích díval, pak zavrtěl hlavou a odešel. Tony, který dosud seděl na posteli, praštil hlavou do polštáře po pár sekundách jeho odchodu. Slz, které promáčely onen nebohý kus látky, si nevšímal. Miloval ho, a proto pro něj chtěl jen to nejlepší. A on pro něj to nejlepší nebyl. I když mu to rvalo a drásalo srdce, říct ta slova do obličeje, který mu věřil a miloval ho, udělat to musel...