Wonderful little things (CZ)

14.Chapter (Bands 2/2)

"Puste mě tam prosím, Zayn Malik je můj přítel. Potřebuji s ním mluvit." prosila jsem ochranku snad už po sté. Byla jsem na to sama, protože Jade už odešla a Jesy je někde s Jakem.

"Slečno podívejte se, víte kolikrát mi někdo řekl, že je jejich příbuzný nebo s někým z nich chodí?" odpověděl nabušený chlápek.

"A víte vy kolik z nich vám říkalo pravdu a kolik z nich lhalo?" zamračila jsem se.

"Nemůžu vás tam pustit, možná, že vyjdou si užít další skupiny a kapely." pokrčil rameny.

"Nemohl by jste mi je zavolat nebo tak něco?" vyřkla jsem beznadějně.

"Ano Joshi, moc děkuju." ozvala se Lee, která právě típala telefon. "Josh pro nás přijde." vítězně se usmála na mě usmála.

"Jsi anděl." chytla jsem ji za ruku.

Asi za 2 minutky přišel Josh. Hnedka si přivinul k tělu Lee. Je to divné, ale zdálo se mi, že ho teď vidím prvně, i když chodí do vedlejší třídy.

"Ahoj, já jsem Perrie." napřáhla jsem naproti němu ruku a on jí s úsměvem přijal.

Když jsme procházeli okolo ochranky zákeřně jsem se usmívala i když to bylo v tuto chvíli to poslední co chci.

Vešli jsme do nějaké obrovkské místnosti, někteří se připravovali na vystoupení, někteří překonávali trému a ti co už vystoupili vesele popíjeli. Mezi nimi byl i Zayn. No jen počkej.

Došla jsem k němu s vyčítavým pohledem. Jeho zmatený výraz stál opravdu za vše.

"To je ta hudba co neposloucháš? To je to co jsi na dnešní den měl? Proč jsi mi k sakru lhal Zayne?" spustila jsem na něj jako nějaká matka.

"Perrie, já.." přemýšlel. "Nechtěl jsem abys o tom věděla protože, vím, že pro tebe nejsem dost dobrý."

V tu chvíli mi oči ztmavly a můj obličej zrudl.

"Nelituj se stále!" křikla jsem "Vztah je o důvěře, kterou ty nemáš. Víš co? Je konec já to s tebou vzdávám." zamračila jsem se a vydala se k odchodu.

Bože, ten mě rozčílil! Vše co dělá je jen to, že se lituje.

(...)

Konečně, konečně doma. Už je mi trošku lépe, ale i tak to Zaynovi jen tak neodpustím.

Když se na to podívám z druhé stránky. Ve škole je šikanován a hudba ho odnese z reality, možná má opravdu rázný důvod proč mi to neřekl.

Z mých myšlenek mě jako vždy vyrušil telefon, nejraději bych ho vypla a už nezapla.

Přejela jsem po zeleném sluchátku aniž bych se podívala na to kdo volá.

"Perrie, Perrie on mě zmlátil." ozvalo se z telefonu, načež se osoba nadechla, plakala.

"Jade, jsi to ty?" zděsila jsem se.

"Pomož mi, hrozně mně bolí ruka a z nosu mi teče krev, utekla jsem z domu, ale nemam kam jít. Mohla bych alespoň dnes být u vás?" panikařila.

"Vyzvedneme tě na konci ulice jo? Budeme tam za chvilinku." típla jsem to a vyběhla z pokoje.

Bylo něco okolo jedné hodiny po půlnoci. Vtrhla jsem do ložnice rodičů a zatřesla jsem s mamkou.

"Mami, mami, vstávej!" křičela jsem.

"Co se děje Pezz?" zeptala se rozespale.

"Jade zmlátil její otčím, hrozně jí bolí ruka a teče jí krev z nosu."stále jsem s ní třásla. "Čeká na nás na konci bloku, pojď."

"Dobře,dobře. Jen na sebe něco hodím." vyskočila z postele a vzala si na sebe svetr, který jsem jí koupila k narozeninám.

(...)

"Zítra tě odvezu do nemocnice, aby se ti doktoři podívali na tu ruku a zkontrolovali tě." řekla mamka předtím než položila Jade ledový zábal na její opuchlou ruku. "No, moc neponocujte. Dobrou." řekla mamka předtím než nás zavřela v pokoji.

"Dobrou." řekly jsme s Jade sborově. Stále jsem byla vykolejená z toho co se stalo.

"Byl při smyslech když ti tohle udělal?" namočila jsem vatičku do desinfekce a přiložila jí na Jadeynin nos. Sykla bolestí.

"Naprosto, vlastně ani nevím jak se to pořádně stalo. Pamatuji si, že jsem přišla domu a on na mě čekal v kuchyni. Pak jsem si chtěla vzít něco z ledničky a on mě během chvilky držel za ruku a když jsem se vzpírala dal mi druhou rukou do nosu a.. " nadechla se a zároveň si utírala slzy. "Au hrozně mě bolí hlava."

"Nemusíme o tom mluvit." pohladila jsem jí po paži. "Chceš to nahlásit na policii?"

"Nevím, promluvím si o tom s mamkou a pak se uvidí." pokrčila rameny. Odložila jsem vatičku a pomohla Jade zalést do postele.

"Pokud se s ním po tomhle nerozejde, začnu vážné uvažovat jestli je to dobrá matka." zamyslela jsem se.

"Je to dobrá matka! Vždy se pokoušela, aby to klapalo a já pro to udělala maximum avšak on je namyšlené sprosté prase." vysmrkala se "Jak to vlastně dopadlo u Zayna?"

"Možná jsem řekla něco co jsem si pořádně nerozmyslela.." odmlčela jsem "Řekla jsem mu, že je konec." zesmutněla jsem.

Myslím, že teď je Jadein zdravotní stav důležitější, než Zayn. Dneska už ani nemám sílu se o tom bavit.

Ale i tak na to musím myslet. Proč jsem řekla, že se konec? Já to tak nechci, patříme k sobě! Jde o to jestli bude silnější láska k němu nebo nenávist k tomu, že mi lhal.

Dnešní noc je opravdu na nic.

Tak či onak si o tom ještě musíme promluvit. Ovšem já za ním dolejzat nehodlám.. nebo ano?

Moc si cenním vaší podpory!!-Ellie xoxo