Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii....
.
Něco vám to připomíná?
George Lucas a jeho Star Wars?
Ale byl to opravdu George Lucas co tento fenomén vymyslel?
Světelné meče a umění Jedi, opravdu je to jen výmysl?
NE
Tak tedy začneme od začátku..
Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii po útoku na Chrám Jediů měli zbýt na živu jen 3 Jediové, ale co když zbyl ještě čtvrtý?
Budoucí padawani zrovna trénovali různé bojové techniky s umělými světelnými meči. Malá Stella Bellum byla zrovna na záchodě. Už byla na odchodu, když v to uslyšela křik. Hodně křiku. Rozhodla se raději chvíli zůstat. Zalezla zpátky do wc kabinky a pohrávala si s replikou svého světelného meče. Křik už utichl a tak se rozhodla vyrazit. Vylezla z kabinky a pomalu došla ke dveřím. Pootevřela je. A co neviděla. Krev. Všude byla krev. Prudce zamrkala, aby se ujistila jestli se jí to jen nezdá. Ale pořád bylo vše stejné. Vystrčila hlavu ze dveří a zkontrolovala jestli je čistý vzduch. Nikdo až na mrtvá těla ležící po zemi tu nebyl. Potichu za sebou zavřela dveře. Šla rovnou chodbou ke své třídě. Strach, napětí a lítost jí vřely v žilách. Slzy na krajíčku. Po cestě se snažila identifikovat těla, nemálo jich znala. Otevřela dveře do třídy. Stála nehybně. Slzy pomalu stékaly po tváři. Strach, napětí a lítost vyvršily v zoufalství. Pohled na mrtvá těla svých spolužáků a kamarádů byl nesnesitelný. Oči měla zamlžené slzami, v uších jí hučelo a ve vzduchu byla cítit krev.
Hukot v uších přehlušily slabé kroky. Není čas litovat mrtvých. Jinak skončíš jako oni. Prudce zatřepala hlavou ze strany na stranu, rukou otřela slzy. Snažila se nevnímat mrtvá těla ležící na podlaze a najít něco užitečného na obranu. Kroky se přibližovaly a panika narůstala. Není čas, není čas. Zrakem spočinula na mrtvém těle jejich mentora. Doběhla k němu a prohledala mu kapsy. Sice okrádat mrtvé je velmi neslušné, ale musela se přece nějak bránit. Našla to co hledala. Světelný meč. Zastrčila si ho za stříbrný opasek lemující kouřové šaty. Kroky už byly velmi blízko. Jenže Stellu nenapadalo kam se schovat. Zaslechla kliku u dveří. Jediná možnost co ji v tu chvíli napadla bylo předstírat mrtvou. Rychlostí světla ležela na zemi břichem dolů a uhlově černé vlasy se máčely v krvi. Dveře se otevřely a v nich stáli 3 druidové. Stella si na chvíli pomyslela, že snad odejdou, to se však mýlila. Začali se tam dohadovat zde jsou všichni mrtví nebo ne. Došli k závěru, že to vyzkoušejí. Začali na nehybné ležící postavy střílet. Stella ležela přesně pod skupinkou druidů a bylo jasné, že za chvíli bude řada na ni. Teď už nic ztratit nemůže. Malinko se nadzvedla a rukou, tak aby si toho nevšimli, si vyndala světelný meč. Otočila pohled nahoru jestli si jí nevšimli. Hloupí druidové ale stříleli dál. Pomalu natahovala ruku směrem k nim. Když už byli na dosah, zmáčkla tlačítko a z rukojeti se vymrštila modrá laserová čepel. Rychlým pohybem usekla všem třem nohy. Vyskočila na nohy druidy dorazila.
S mečem v ruce proběhla dveřmi kde na ni čekali už další druidové. Použila meč jako štít a odrážela střely druidů.
Palčivá bolest jí proběhla nad loktem levé ruky. Zatnula zuby, snažíc se zmírnit bolest, a pomalu se přibližovala k druidům. Byla již dost blízko. Sek. Kovová hlava s paží zařinčely o podlahu. Sek. Tělo z oceli se rozseklo na dvě části. Sek. Au. Sek. Padající levá ruka stihla ještě vystřelit, v pravé noze někdo začal zakládat oheň a přidával další a další polínka.
Modré světlo skolilo i dalšího druida. Sek. A další byl na zemi. Pích. Čepel projela i tělem posledního druida.
Radost z prvního boje a výhry se snažila přehlušit bolest vysílající z paže i holeně. Zrychlený tep a dech se rozezněl po místnosti. Tak takhle vypadá bitevní pole. Není to zrovna pěkný pohled. Sebrala ze země druidovu ruku a vyjmula z ní střelnou zbraň a následně si ji zastrčila za pásek. Z místy potrhaných šatů odtrhla dlouhé rukávy. A ovázala je okolo krvácejících zraněních. Běh na konec místnosti připomínal spíše slalom, jelikož kaluže krve a nedýchající postavy ležely všude.
Hleděla na směsici nejrůznějších čudlíků. Červený, kulatý, trojúhelníkový, zelený, žlutý, fialový. No bylo jich mnoho. Nakonec se rozhodla pro ten červený. Ale to nebyla dobrá volba. Rozezněl se alarm. Stella začala mačkat všechny možné čudlíky až žlutý čtvereček otevřel dveře. Rozběhla se dlouhou chodbou. Doleva. Rovně. Dveře v levo. Zatáčka doprava. Schody. Dlouhá rovná chodba. Dveře. Další schody. Druid. Bum. Mrtví. Odbočka do leva. Doběhla k velkým dveřím značící vstup do hangáru s vesmírnými plavidly. Dlaní zmáčkla všechny čudlíky. Dveře se otevřely. Přešla k nejbližší lodi. Byla modře natřená se stříbrnými detaily, nebyla moc velká, ale na útěk postačí. Vstup nehledala dlouho. Zmáčkla stříbrné kolečko a dveře se se zasyčením otevřely.
"Ta holka musela určitě běžet sem" "Bude v jedné z těch lodí." "Musíme ji najít" Ozývaly se robotické hlasy druidů. Stella urychleně naskočila do lodi a zavřela za sebou dveře. Tma v lodi se malinko rozstoupila a dostala modrý odlesk od světelného meče. "Proč jsou na všechno čudlíky?" Poztěžovala si. Začala si pohrávat s tlačítky. "Červený..Ne..Modrá..Ten taky ne...Oranžový.." Světlo se rozblikalo a zůstalo svítit příjemnou žlutobílou září. Proběhla lodí do řídící místnosti. Nebylo těžké ji najít, neboť v lodi byly místnosti jen tři. Usedla na sedadlo řidiče.
Stella sice nikdy žádnou loď neřídila, ale byla několikrát se svou třídou na projížďce lodí, kde jim řidič ve zkratce vysvětlil jak se loď pilotuje. Otočila všechny páčky na on, uchopila kormidlo, nohu položila na pedál a pomalu se rozjela směrem k výjezdu z hangáru. Druidové zpozorněli a začali po lodi střílet, ta byla však dobře obrněná a útoky ustála. Stella otočila zpátky pár páček a loď se začala zvedat do vzduchu. Přišlápla pedál a vyletěla ven. Létání jí celkem šlo. Chvíli si myslela, že ji snad nechali být, ale to se opět pletla. Po pěti minutách cesty radar zahlásil nepřátelské lodě na obzoru. Pohledem prohledávala všechny tlačítka s jasným cílem. Rychlost světla. Tlačítko by mělo mít žlutou barvu a mělo by být kulaté. Tak to tedy říkal pilot na minulé vyjížďce. Rozzářila se radostí, když ono tlačítko tam tak osamoceně leželo. Ihned jej zmáčkla a loď se rozjela neskutečnou rychlostí. No cos čekala, když je to RYCHLOST SVĚTLA? Lodím naštěstí ujela. Jenže už nevěděla kam má letět. Rozhodla se loď nastavit na autopilota a jít ji prozkoumat. Jedna místnost byla plná různými náhradními díly, byly tam i 2 druidové, jenže asi požkození. Stella si usmylela, že by je potom mohla upravit, ale teď šla prozkoumat i druhou místnost. V té nalezla lékárničku,nějaké to jídlo a provizorní postel. Měla docela štěstí, rány už jí začínaly pěkně bolet a pálit. I její obvaz z rukávu již byl nasáklý krví. Zmáčkla červený čudlík, na kterém byl nakreslení bílý kříž. Ze lékárničky se zformoval druidí doktor a vyléčil Stelle poraněná místa.
Když Stella u doktora skončila vydala se zpět za rozbitými druidy. Prohledala pořádně místnost ve snaze najít nějaké nářadí, ale když sundavala krabici z poličky, vypadla i plynová bomba a uvolnil se jí užávěr. Plyn pomalu zaplňoval místnost a Stella upadla do mdlob.
•••
Loď se zatřásla nárazem do něčeho tvrdého. Stellu náraz přivedl do vědomí. Slyšela velkou ránu, něco jí nutilo otevřít oči, ale víčka vážila snad 100 kilo. Touha vidět co se děje byla tak silná, že i těch 100kilo uzvedla. Otevřela oči. Prudce zamrkala a pomalu se posadila. Rozhlédla se kolem sebe, vše bylo rozházené a z několika věcí se kouřilo. To byl jasný signál, že odtud musí vypadnout. Přidržela se kovové trubky přidělané ke zdi vedle ní a pokusila se postavit. Jenže nohy měla tak těžké, nemohla se dostat výš než byl dřep. Zatnula všechny svaly a pomalu se i z toho dřepu snažila zvednout, nehodlala to vzdát. Většina dětí v jejím věku by se na v této situaci asi rozplakala, ale Stella byla vychovávaná jako Jedi. Byla učena k nevzdávání se a moudrosti. Její mysl fungovala jako mysl o několik let staršího člověka. Zvládla to. Postavila se.
