Špatně se mi dýchá, plíce mi zanáší smog velkoměsta a na to, že dnes uvidím měsíc v úplňku, mohu rovnou zapomenout... má hlava se navíc rozhodla, že mi bolestí dnešní večer ještě zpříjemní. Nakonec to nevydržím. Beru spacák a jdu si lehnout aspoň na balkon, kde je o něco lepší vzduch než uvnitř. Vánek se prohání jasně osvětlenými ulicemi a teploměr naprosto ignoruje, že je vlastně polovina února. Takže si tu sedím v tričku a potím se jak student před zkouškami. Ano... toto je pražská zima 2016. No není to skvělé?
Jsem zvědav, jak tu usnu. Po mé levé ruce jasně vyzařuje do noci odpudivě žluté paprsky zastaralá lampa a osvětluje ulici a nechutné panelové domy všude kolem, což bych raději neviděl.
Kap... na čelo mi dopadla kapka vody a pomalu stékala k obočí o poté kolem oka k dolní části tváře. Vzdávám to tu. Vzal jsem z věšáku slabou bundu, nazul boty, popadl klíče a vyrazil ze zatuchlého bytu. Konečně něco pozitivního... prší... kapky mi stékají po tmavých vlasech a nechávají mokré stopy na oblečení. Po necelé hodině chůze mám naprosto promočené kalhoty i boty, ale úsměv na tváři a v plicích dýchatelný vzduch. Celkem mi i vyhládlo.
ČTEŠ
Jednorázovky
General FictionKvěten 2016, další nostalgie af. :D Netušila jsem, že jsem to nakonec přepsala z papíru. Zde můžete objevit mé jednorázové povídky, nejspíš budou postupně přibývat, jak budu přepisovat...
