Jenom já....

8.kapitola

Šel jsem za Danielem a sednul si vedle něho na postel zrovna poslouchal písničky na mobilu. Byl jsem vyděšený mu to říct opravdu ale byl jediný koho mám.... ,,ehm.." řekl jsem aby si mě všimnul a on rychle sundal sluchátka ,,Tak co jak to dopadlo."
Koukl jsem se na něj a zašeptal jsem ,,Jsem pozitivní...." On na mě chvíli jen tak koukal a pak mě začal bít. ,,Prosím nech mě být ! Co to s tebou je poslední dobou jsi nějaký divný! Nejdřív se se mnou vyspíš a teď mě biješ !" křikl jsem na něj.On se na mě jen zle usmál ,,Víš vše bylo domluvené ! Nikdy jsem tě nemiloval a nikdy nebudu a tohle všechno jsem hrál protože mě tvá matka podplatila !" a začal semnou mlátit o zem.Snažil jsem se bránit ale nešlo to..... ,,Prosím nech mě!" Pak mě vzal šel se mnou ven a tam mě hodil do popelnice. ,,Tady je tvůj domov ! Užij si ho !" a začal se mi hrozně smát a já jsem měl co dělat abych se znovu nezhroutil.... Vylezl jsem tedy z popelnice a pořád myslel na to jak jsem nemocný..... A pak mi přišla na myšlenky ségrá a šel jsem se projít do města abych aspoň trochu zapomněl na své problémy a prohlížel si krásy našeho města.Pak jsem si tam všimnul svého nejlepšího kamaráda s jeho rodinou kterého jsem neviděl snad roky a pak si mě taky všimnul a hned zamnou běžel. ,,Ahoj Edwarde moc jsi mi chyběl !" křikl a chtěl mě obejmout ale já jsem uhnul a on se na mě překvapeně díval. ,,Ty se semnou už nechceš bavit nebo co ?" řekl sklesle a já jsem byl sám svojí reakcí udivený.... Proč jsem uhnul ?! ,,J-já" a šel jsem trochu dozadu.
,,Co se děje Edwarde ?" Dal jsem mu facku. A bylo vidět že jeho úsměv se rázem změnil v smutný výraz. ,,Tohle nejsi ty ! Ty bys mi normálně facku nikdy nedal !" Začal jsem brečet co to semnou je nechtěl jsem mu dát facku...... ,,Já nechtěl ! Já nevím co se to semnou děje!" A on ke mě přišel a začal mě silně objímat a já jsem mu zlomil vaz. A on spadnul k zemi a na mě milióny pohledů. ,,NEEEEEEE !!" vykřičel jsem ze sebe jak nejvíc jsem mohl a svalil se k němu na zem. Co to dělám ?! Stalo se ze mě monstrum ! Zabil jsem člověka ! Seděl jsem u něj a hrozně brečel a pak zamnou běžela policie a dali mi pouta a dali mě do auta.Když jsme dojeli na stanici začal výslech..... ,,Jak se jmenujete ?" ,,Mé jméno je Edward Hill" ,,Znali jste se s objetí nebo to byla pouze náhoda ?" ,,Znal jsem ho byl to můj nejlepší kamarád..." Policajtka se na mě nechápavě podívala. ,,Vy jste zabil nejlepšího kamaráda to nedává logiku ! Proč ?!" Začal jsem brečet ,,Já přísahám vážně nevím ! Poslední dobou jsem nějaký divný a nevím co to semnou je on mě chtěl obejmout a já ho zabil ale já se neovládal nevím co se to děje vážně pokud mě budete muset zatknout tak to udělejte!" A ona se na mě koukala trochu možná i smutně. Pak začala někomu volat. ,,Ty do vězení nepůjdeš ale pár dní tě pošlem do blázince!" Koukl jsem se vyděšeně na policistku. ,,Jak asi dlouho ?" ,,Tak min. 7 let jak vidím váš stav. ,,Paní doktorko ale já jsem nemocný mám HIV pozitivní !" řekl jsem s podrážděností a strachem v hlase a pak tam už jen přišli ty lidi z blázince a odvedli mě do auta.Když jsme tam byli tak mě poslali na pokoj a zamkli mě. A já si sednul na zem a hlavu si položil na kolena......

Tak snad se vám další kapitola líbí :) ! (#ZaseTyČárky)