Tajemství minulosti [HP FF]✔

11. kapitola

Mladá žena Lucy si vykračovala se svou rodinou do parku na zmrzlinu. Chtěli si užít krásného slunného počasí, které mělo nahradit sychravo a déšť. Nechtěli ztrácet čas.

Layla se Scorpiusem pobíhali jako splašení. Kličkovali mezi lidmi a do některých omylem narazili. Draco se se svou manželkou usadil na lavičku a koukali na jezírko před nimi. Jeho hladina se krásně blyštila. Blízko břehu si poklidně pluly kačeny s jejich mláďaty.

Všude panovalo veselí. Na nebi ani mráček, jen pouhá modrá obloha. Vše vypadalo tak dokonale.

,,Mamí! Půjdeš nám koupit tu zmrzlinu?" přiběhla za ženou její dcera.

,,Samozřejmě," usmála se paní a vstala. Napřáhla ruku k holčičce a ta ji nesměle přijala. Společně vykračovaly ke stánku. V okýnku šla zahlédnout hlava muže ve středním věku. Jeho oči lemovaly jemné vrásky, které byly nejspíše od smíchu. Již od pohledu vypadal sympaticky.

,,Dobrý den," pozdravily dámy zvesela.

,,Dobré odpoledne, slečny. Copak si budete přát?" pousmál se prodavač.

,,Čtyři pistáciové zmrzliny," objednala Lucy. Jako rodina milovali jeden jediný druh zmrzliny. Bylo to až neobvyklé a jejich okolí se tomu divilo. Oni je však s ušklebkem odbili a hleděli si i nadále svého. Vždy chodili s hlavou vztyčenou.

,,Tady máte," podal jim jejich objednávku. Matka zaplatila a odebrali se zpět k jejich chlapcům.

,,Děkuju, zlato," políbil svou ženu Draco, jakmile v ruce držel svou pochoutku. Pustili se do jídla. Spokojeně mrmlali a blaženě se usmívali. Pochutnávali si na té lahodné chuti a chtěli, aby nikdy nepřestala. Bohužel po chvíli dojedli. Hladili si spokojeně svá břicha.

,,Maminko?" ozval se Scorpius.

,,Ano, maličký?" pohladila ho po jeho blonďatém chmýří na hlavičce.

,,Dovyprávíš nám, jak to bylo nakonec s tvým bratrem?" otázal se s nadějí v očích. Draco se od srdce zasmála. Přišlo mu vtipné, že jejich děti ten příběh tak moc zaujal.

,,Proč ne," mykla rameny dotázaná.

,,S vaším otcem jsme si byli blízcí jako nikdy. Byl pořád u mě a nikoho ke mně nepouštěl. Dělal mi takovou osobní stráž a já si toho nehorázně cenila. Byla jsem mu moc vděčná. Stranila jsem se Fredovi. Nechtěla jsem pohlédnout do jeho očí, které v sobě ukrývaly tolik pocitů. Bolest, lež, zrada...

Nechtěla jsem pohlédnout pravdě do očí. Chovala jsem se jako zbabělec, ale nedokázala jsem se tomu postavit čelem. Něco uvnitř mě to nechtělo.

Fred chodil o samotě. Už netropil ty své forky. Jeho smysl pro humor vyhasl. Padl na dno. George za ním pořád chodil, ale jeho "bratr ho vždy odbil se slovy, že nemá náladu. Bylo mi to vše líto. za všechno mohla matka, která byla tak sobecká a zničila svému jedinému synovi život.

Měsíce plynuly jeden po druhém a my se blížili ke konci školního roku. Těšila jsem se, až konečně vypadnu, ale  tušila jsem, že se něco stane. Něco nekalého. Ježily se mi z toho chlupy na rukou. Nejvíce mě však vyděsila příhoda, která se udála na hodině věštění. Profesorka byla odjakživa podivínka, ale tehdy se předčila. Přišla ke mně a hleděla na mě jako na ducha. Na sucho jsem polkla a se zájmem na ni koukala. Byla celá bledá a její oči podivně svítily.

,,Rodina se opět shledá. Koncem roku jeden chlapec vrátí se, druhým rokem vše zpečetí se. Přinese to dobro, nebo zlo? Je jen na ní, jak se rozhodne. Přidá se ke zlu? Svět zanikne krutou a bolestivou smrtí. Přidá se k dobru? Všichni budou spaseni a zlo padne," 

Tato slova mě vyvedla z míry. Draly se na mě mdloby. Nevnímala jsem nic okolo. Všechno jako by ohluchlo. Celá třída lapala po dechu a já nebyla výjimka. Zděšeně jsem vyběhla ze třídy a běžela až na Astronomickou věž. Rychle jsem se dostala nahoru a přešla k zábradlí. Křečovitě jsem se ho chytila a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu.

Nedokázala jsem uvažovat racionálně. Ta slova mi pořád běhala myšlenkami. Došlo mi, co to znamená. Bratra chtěli doma. A když něco chtějí, povede se to. Poskládala jsem si jednotlivé kusy skládačky do sebe a vše mi okamžitě došlo. Proto ho matka pozvala. Chtěla, aby se seznámil s prostředím, kde bude později bydlet. Proto mu to řekla. Chtěla, aby se smířil s pravdou. Dlaně se mi potily a já se nedokázala udržet na nohou. Spadla jsem na chladnou zem a z očí mi začaly vytékat slzy smutku a hněvu zároveň.

Opřela jsem se o chladnou zeď a nechala se pohltit zoufalstvím. Takhle jsem tam zůstala až do noci. Další den jsem se objevila jako tělo bez duše. Vypadala jsem opravdu strašně. Draco měl starosti. Vylíčila jsem mu své postřehy. Zamyslel se nad tím a uznal, že mám nejspíš pravdu.

Nastal den odjezdu na prázdniny. Den D pro nás. Držela jsem se těsně za bratrem, aby mu dyžtak mohla pomoct. Přeci jen žila jsem se svými schopnostmi několik let. Fred zalezl do jednoho kupé. Mi se zabydleli v jednom hned naproti. Měli jsme oči i uši na stopkách. Hledali jsme cokoliv podezřelého. Něco, co sem nepatří. Ale nic takového tam nebylo. Propadali jsme zoufalství. Snažili jsme se i akceptovat možnost, že jsme se spletli, ale tuhle domněnku okamžitě vyvrátil řev, který vycházel z úst mého bratra.

Vyrazili jsme okamžitě dveře a pohled před námi mě dostal. Dva smrtijedé drželi Freda za paže a matka před ním pochodovala sem a tam. Mluvila o nějakém dědictví a naší vzácné krvi. Zakřičela jsem na ni, ať ho nechá. Ona se na mě s úšklebkem otočila. Vytáhla jsem si hůlku a vyřkla omračovací kletbu, ale minula jsem. Draco se mi vydal na pomoc. Bojovali jsme hlava nehlava, ale s Fredem nakonec uprchli. Váš otec vytáhl své koště. Nasedli jsme na něj a pronásledovali smrtijedi. Byli jsme jim v patách, když se za námi náhle objevili další a uspali nás omračovacím zaklínadlem.

Probrala jsem se až doma u sebe v pokoji. Rychle jsem se posadila a všimla si mříší na dvěřích i oknech. Vjela jsem si rukou do vlasů a zaskuhrala. Vše mě bolelo. Prohlédla jsem se a po celém těle se mi rýsovaly modřiny. Musel to bý tvrdý pár. Ozvalo se chraštění klíčů a cvaknutí zámku. Do pokoje vstoupila matka."

,,A jak to bylo dál?" skoro nedýchala Lay.

,,Na to si budeš muset ještě počkat, beruško," zasmála se její matka a přehodila si nohu přes nohu. Její manžel ji objal kolem pasu a ona mu položila hlavu na rameno. Všude panoval klid.

_______________________

Blížíme se pomalu, ale jistě ke konci :) tak jak to podle vás dopadne? :) snad se bude líbit :) za každý ohlas budu moc ráda :)

mějte se krásně :)

-K