Tajemství minulosti [HP FF]✔

13. kapitola

Právě odbila půlnoc a rodina Malfoyových poklidně spala. Tedy až na jednoho člena. Malé Layle se zdála noční můra. Neustále se otáčela ze strany na stranu. Nevědomky sebou v posteli házela a máchala rukama. Nedokázala se uklidnit.

Stála v nějakém temném lese a kolem ní poletovalo deset mozkomorů. Vysávali z ní všechnu radost a štěstí. Nevěděla, jak se má bránit. Křičela ze všech plic, ale nebylo to nic platné. Tvorové se stále přibližovali a ona propadala stále větší panice.

Hlasitý výkřik protnul noční klid a všichni se rázem vzbudili. Scorpius si všiml, že jeho sestra je divné zkroucená. Přispěchal k ní a všiml si, že má stále oči zvaveřené. Chytil ji za rameno a jemně s ní zatřásl. Nepomohlo to, tak přidal na intenzitě. Dívka konečně vstala. Zmateně se dívala kolem sebe a stále se klepala strachy.

Do pokoje vtrhli jejich rodiče a dívali se, co se děje. Lucy přiběhla k Layle a vtáhla ji do svého objetí.

,,Copak se stalo, zlatíčko?" zeptala se její matka a pomalu ji hladila po jejích hebkých vláskách.

,,Měla jsem z-zlý s-sen," zakoktala se dívenka a schoulila se do hřejivého náručí. Její vzlyky se ozývaly tichým pokojem. Draco stál ve dveřích a pozoroval celou situaci. Rozhodl se zakročit. Usadil se na postel a vtáhl své zlatíčka do objetí. Všechny líbnul do vlasů.

,,Chceš o tom mluvit, zlatíčko?" otočil se na svou maličkou princeznu, která zakývala záporně hlavou. Nechtěla se k tomu vracet.

,,Dokážeš ještě usnout?" dodal po chvíli Draco. Jeho dcera zbledla a začala kroutit záporně hlavou jako šílená. Nehodlala znovu zavřít oči a postavit se mezi mozkomory.

,,Dobře, tak co chceš dělat?" usmála se Lucy a stiskla Layle ruku.

,,Neřekneš nám, jak to bylo i nadále s těmi úkoly?" poprosila svorně. Potřebovala rozptýlení.

,,Dobře," usmála se žena a nadechla se, aby mohla pokračovat. přemýšlela, jak to správně zformulovat, aby to dávalo smysl.

,,Další úkol se kvapem blížil. Jenže my nevěděli, co to je. Museli jsme otevřít to pitomé vejce. Jenže potíž vždy nastala v tom, že se z něho ozýval ohlušující křik, který drásal náš sluch. Hledali jsme všemožná řešení, ale žádné nevycházelo.
Nikdo na to nemohl přijít a my se mohli zbláznit.

Zbýval už jen asi týden, když Harry přišel s tím, že na to přišel. Řekl, že mu poradila ufňukaná Uršula. Prý se musí to vejce ponořit do vody a potom teprve otevřít. Poslechla jsem ho a provedla to podle jeho postupu. To, co bylo uvnitř, mě překvapilo. Linula se z toho krásná melodie, která mi přivodila husí kůži.

Došlo nám, že se jedná o mořský lid. Zase nás den předem odvedli do nějakého stanu, kde jsme měli přespat. Skoro celou noc jsem prokecala s Fredem. Bavili jsme se o všem možném. Nikdy nám nedošlo téma. Sedli jsme si jako přátelé, ale i jako sourozenci.

Další den ráno jsem vstala celkem unavená. Oblékla jsem se a nasnídala. Vyšla jsem ven a v hledišti hledala pouze jednu osobu. Draca. Ale on tam nebyl. Přišlo mi to divné, protože ještě den předtím říka, že dorazí. Dělalo mi to starosti, ale nakonec jsem nad tím pokračila rameny a šla na start, kde mě čekali ostatní.

Brumbál měl jeho dlouhý proslov. Jedna jeho věta mě velice zaujala. Podle něj nás dole čekalo něco, co pro nás bylo nejcennější. Ozval se povel ke startu. Skočila jsem do vody a pomocí hůlky jsem si vyčarovala vzduchovou bublinu, která vydrží přesně hodinu.

Plavala jsem pod hladinou a hledala něco podezřelého. Nic jsem však neobjevila. Zrovna jsem proplouvala nad nějakými řasami, když se z nich na mě vyřítili ďasovci. Rychle jsem popadla svou hůlku a metala kletby všude kolem. Potřebovala jsem se jich zbavit, protože čas se mi urputně krátil.

Konečně jsem se jich zbavila a mohla jsem pokračovat. V dáli jsem zahlédla rysy podvodního města. Zrychlila jsem, abych se tam dostala dříve. Pořád jsem byla ostražitá, aby mě nic nepřekvapilo. Připadala jsem si jako v nějaké hororovém filmu, protože všude panovalo děsivé ticho.

Doplavala jsem do města. Bylo velkolepé. Nikdo si mě zatím nevšímal. Proplouvala jsem mezi věžemi a domy, ale nic jsem neviděla. Dostala jsem se na nějaké náměstí, úplně do středu mezi budovy. Bylo tam několik sloupů, na kterých byly pověšené osoby. Přiblížila jsem se k nim a všimla si, že jedním z nich je i Draco.

Chtěla jsem ho dostat dolů, ale okamžitě se ke mně přiřítili místní obyvatelé. Musela jsem je všechny odrazit. Trvalo to déle, než jsem předpokládala. Moje vzduchová bublina slábla a já ztrácela zásoby vzduchu. Musela jsem pohnout.

Prokličkovala jsem mezi mými nepřáteli a rychle popadla Draca. Ještě jsem ho odvázala. Byl uvázán velice pevně a kvalitně. Kolem nás jsem utvořila bariéru, aby se k nám nedostali. Vše bylo vyřízeno a v tu chvíli mé dýchací kouzlo skončilo. Zacpala jsem si na chvíli nos. Pak jsem se vzpamatovala a kouzlem jsem nás vymrštila nahoru. Draco se probral z jeho bezvědomí a já hlasitě oddechovala.

Všichni nám tleskali. Zjistila jsem, že jsem první. Usmála jsem se. Zabalili mě do nějakého ručníku. Šla jsem za vaším otcem. Potřebovala jsem vědět, že je v pořádku. Sedla jsem si vedle něj. Vysvětlil mi, jak to celé bylo. Nadala jsem mu. Měla jsem o něho velký strach.

On se jen prapodivně usmál. Přitáhl si mě za zátylek blíže k sobě a políbil mě jemně na rty. Spolupracovala jsem. Po necelé minutě se odtáhl a vyznal mi lásku. Samozřejmě jsem mu ji opětovala. Získal si veliké místo v mém srdci. Postupně se z vody dostali všichni. Poslední skončil Harry, ale za to zachránil dva lidi.

Seděla jsem spokojeně s Dracem ruku v ruce na břehu, než to všechno skončilo," dokončila opět své vyprávění a koukla se na svou milou rodinku. Usmála se nad pohledem, který se jí naskytl. Draco ležel a chrápal. Děti byly schoulené v jeho náručí a podřimovaly. Byla ráda, že usnuli. Zvedla se z postele. Chtěla je nechat vyspat, a proto je nebudila. Odebrala se k dochodu. Zastavila se u dveří a naposledy se ohlédla. Položila ruku na vypínač a zhasla světlo. Odešla do své a Dracovy ložnice, kde se položila do postele a v tu ránu usnula.