Hra o budoucnost

III. Podivný deník

Půl sedmé ráno a já nemůžu usnout, nenávidím takové chvíle. Myslel si Lucas, když ráno otevíral svůj deník v telefonu, aby tato chvíle uběhla rychleji. Když se deník zapnul, Lucas se zarazil. Co to je? Musel jsem být náměsíčný. Přemýšlel Lucas, když pohlédl na svůj deník, ve kterém už byla vyplněná pole.
„29. 4. 6:40 Už několikátý den v pořadí, kdy jsem se probudil předčasně, a nemohl znovu usnout. Pravděpodobně kvůli nějakým vedlejším účinkům bydlení poblíž průmyslové zóny. 29. 4. 6:57 Vstal jsem a šel si přichystat snídani. 29. 4. 7:10 Ředitelka naší školy byla v televizi s majitelem největší výrobny počítačů v okrese. Pravděpodobně se chtěl pouze zviditelnit ." a takto to pokračovalo, kam až se Lucas podíval. „ Asi jsem to psal ze spánku, ale to je jedno. I když je zajímavé, jak jsem to vystihl,"mumlal si pro sebe Lucas při pohledu na hodiny, ukazující za tři minuty sedm,když se Lucas chystal sejít do kuchyně.
Radši si k tomu pustím televizi, přestože zpříjemněním byl i fakt, že otec je již v práci. Zamyslel se Lucas při snídani. „-takto štědrý dar obdržela místní střední škola. Ale více se dozvíte v rozhovoru s ředitelkou této školy, paní Laurou Peterson." „Musím za celou školskou radu, a jistě i za žáky, poděkovat panu Wrightovi za darování několika počítačů naší škole." Nemožné. Jak se to mohlo stát? Vždyť jsem to napsal ze spaní. Zasekl se Lucas, když se další jeho zápisy vyplnily. Přemýšlejíc nad situací, která se u snídaně odehrála, vyrazil do školy.
„Po cestě do školy jsem v zatáčce za rybníkem uviděl Jessicu s přáteli. Pravděpodobně si chtěli zpestřit cestu." Četl si Lucas další zápisky, když potkal Jessicu. Proč tudy jsou zrovna dnes? Přemítal si v hlavě. V deníku bylo dále napsáno: „29. 4. 8:10 Hned první hodinu nás čekal test. Pravděpodobně srovnávací. Odpovědi jsou: 1. A, 2. C, 3. C, 4. A, 5. C, 6.A, 7. D, 8. A, 9. B, 10. A, 11. C, 12. C, 13. A, 14. A, 15. C, 16. A, 17. C,18. A, 19. C, 20. A." Zbytek cesty do školy Lucas přemýšlel, jestli to je celé náhoda nebo osud.
„Tuto hodinu si napíšeme srovnávací test!" těmito slovy ještě více utvrdil učitel Lucase v tom, že to nemůže být náhoda. Muselo by to být hrozné, nevědět o tom testu,a ještě horší nevědět správnou odpověď. Posmíval se Lucas v duchu svým spolužákům, zatímco používal svoje zápisky. Vlastně se ani nejedná o podvod,můžou to být chybné zápisky. Po konci hodiny se vše dělo, jako obvykle, a jak předpověděl deník.
Po obědě už byly vyvěšeny na nástěnce výsledky. Bylo na nich napsáno: „ 1. Lucas Lone - 100 bodů ze 100, 2. Jessica Swan - 97 bodů ze 100,..." Povedlo se! Takže mám tahák na celý život! Radoval se Lucas, když zjistil, že se jeho deník nemýlí.
„29. 4. 13:03 Po konci další hodiny jsme si schovali věci a chystali se odejít. Jenže nějakým mechanismem se při otevření dveří odpálili bomby přichystané v naší učebně. Naše a dvě přilehlé učebny explodovaly. Pravděpodobně se jednalo o úmyslný výbuch. 29. 4. 13:05 Byl jsem zasažen troskami. Pravděpodobně umírám. 29. 4. 13:07 DEAD POINT." To bylo napsané v dalších zápiscích. Co?! C-co to je za nesmysl? Výbuch? Umírám?DEAD POINT? Znejistěl Lucas, po přečtení dalšího zápisu. Raději tuto hodinu vynechám. Zatím se nemýlil,ale přijde mi to nemožný. Rozhodoval se Lucas, ale nakonec se rozhodl nejít na hodinu.
„Jedna hodina, teď uvidíme," říkal si pro sebe, když v osudný čas seděl na lavičce na druhé straně chodby. Jak jsem mohl čekat. Přeci jen to byla náh-. Jeho myšlenky přerušila hlasitá exploze, vycházející z učebny na protější straně a otřásající celými základy budovy. „Co se to sakra děje?!" zakřičel Lucas, když běžel chodbou k místu výbuchu.