Say Hello

~16~

Přesnou shodu rolí nehledejte,(obrázek) jen ten moment děkuju :*

Rozbrečela jsem se. Jeho náruč je to,co mi chybělo několik let. Jsem ráda,že mám takového kamaráda,ikdyž začatek byl něco. Je to tím jak jsme si podobní. Kdyby věděle o mé minulosti....nechci na to ani pomyslet. Určitě by si ode mně držel odstup a byl naštvaný,že jsem mu lhala. Asi bych to nepřežila.

"Líbí? Nebo by si vaše výsost přála něco víc?" laškoval Jack.

Zasmála jsem se mu v náruči.

"Ne,už mě můžeš pustit. Už je to dobrý.." jeho stist povolil a já se oddtáhla.

"Děkuji"

"Tady se někdo červená?" nahnul se ke mně s úsměvem.

Zrudla jsem. Díky bohu za tu tmu všude okolo!

"Nečervenám!" řekla jsem nasupeně.

Tím jsem si vysloužila jeho smích. Nafoukla jsem se jako balón. Ale musela jsem se také zasmát.

"Po pravdě....přišel jsem se ti omluvit za chování mého otce....zase.." byl nervózní,když se přiznal. Musela jsem několikrát zamrkat jestli jsem se nepřehlédla.

"Omluva je přijata. Ale jak si věděl kde budu?"

"Eh...mluvila si o tom. Vlasně sama si se přiznala" mrknul na mě. Protočila jsem očima nad jeho vyjádřením.

"Teď ty" sakra! On se snad nikdy nevzdá. Něco mě napadlo. Za zkoušku to stojí. Překročila jsem mezeru mezi nami a zastavila jsem se těsně u něho.

"Třeba ti to někdy řeknu,ale dnes to nebude" řekla jsem laškovně. Celou dobu se mi díval do očí,nevím co v nich viděl,ale změnil názor. Sklonil se k mèmu uchu.

"Jak si přejete princezno" ještě na mě mrknul a pak se vzdálil.

Cítila jsem jak se mi krev dere v tvářích. Ten kluk mě přivedl do rozpaků! Dnes už po druhé. Bože.

"Doufám,že to bude brzy" Na to jsem mu dala odpověď pokrčenými rameny.

"Chceš už jít domů?"

"Ne,ale...sem utahaná a tím pádem mi nic jiného nezbývá" Kývl hlavou na můj souhlas a vydali jsme se domů.

Začala jsem se třást zimou,jelikož se ochladilo. Dělala jsem,jakoby nic,jen jsem se objala pažemi.

"Nejsem slepý" lekla jsem se jeho reakce. Objal mě svou paží okolo ramen. Zvedla jsem k němu překvapeně oči.

"Přece tě nenechám mrznout" mrknul na mě. Usmála jsem se na něj a pokračovali v cestě.

"Doufám,že o víkendu přijdeš" neochotně jsem od Jacka odstoupila,abych mu viděla do obličeje.

"Přijdu,ale tvůj otec rád nebude.."

"Na něj kašli,je to mámy oslava ne jeho" Přikývla sem.

"Obětí na rozloučenou?" rošťácky se na mě usmál. Neodolala jsem a vklouzla mu do náruče. Aspoň na pár minut jsem se cítila opět v bezbečí. Zvedl hlavu a políbil mě na čelo. Překvapeně jsem na něj zvedla oči. Asi moc rychle,jelikož se lekl.

"Dobrou noc,princezno" znovu nasadil rošťácký úsměv a teď přidal i mrknutí.

"Bože" zaklela jsem a odtáhla se od něj. On se jen začal smát a já se k němu přidala.

"Sem tě přivedl do rozpaků?" zeptal se laškově.

"Možná,ale mě se to také povedlo už několikrát" odpověděla jsem stejným tónem a přidala mrknutí. Očima putoval všude možně jen,ne na mě.

"Tak dobrou"

"Dobrou"

Nějak jsem netajila svůj příchod,ale udivilo mě,že si tam matka přivedla přátelé. Tím pádem tam bylo veselo. Docela mě to naštvalo,proto jsem znovu praštila dveřmi a pádila nahoru.

"Álé kdo pak se uráčil přijít?"

Slyšela jsem ze zdola matky ne zrovna střízlivý hlas. Vyignorovala jsem ji a zaplula jsem do pokoje. Kde jsem si hupsla do postele. Vzala jsem si svůj mobil a začala jsem poslouchat písničky.
Později jsem usla.

Vzbudila jsem se se strašnou bolestí hlavy. A je to tu zase. Jednou za čas mě zničehonic bolí hlava,dříve to bývalo hodně časté,tak jsem s tím šla za doktorem a ten mi řekl "To časem přejde. Moc nepijte a nestresujte se slečno" jako kdyby si říkal o to,že ho neposlechnu.

Nezájem. Teď mám docela hodně věcí na vyřešení.