Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

15.

Je to jedna z těch holek, co vypadají na sedmnáct. Přijde ke mně a představí se. ,,Elena" ,,Markéta" představím se jí i já a společně s její kamarádkou odejdeme na oběd.

Oběd byl vynikající, i když je stejný jako každý rok. Kuřecí maso a opečená bramborová kolečka.

,,Chutnají fantasticky." pochválím jídlo. Elena se na mě usměje. Myslím, že to půjde.

Po obědě jdeme k našemu autobusu, kde máme kufry. Vezmu si ho a Elena mi představí svou mámu.

Je trochu silnější postavy, ale později se ukáže taky strašně milá. Možná si s ní rozumím víc, než s Elenou.

Přijdeme k nim domů, odložím si věci do Elenina pokoje a jdu zpátky dolů. Napiju se a řeknou mi: ,,Převleč se do něčeho pohodlnějšího."

Jdu tedy zpátky do pokoje a převleču se do šedo oranžových legín a oranžového trička.

Přišla jsem do kuchyně a Elena mi řekla, že pojedeme na rozhlednu ještě s jejími dvěma kamarádkami.

Po chvíli u dveří zazvonil zvonek a Elena šla otevřít. Byly to ony. Přišly ke mně a představily se.

,,Jmenuji se Gabika" řekla malá holčička v růžových šatečkách. Hádám ji tak devět let.

,,A já jsem Monika, ale můžeš mi, jako všichni, říkat Moma." řekla dívka přibližně stejně stará jako já, jen o pár centimetrů menší.

Šli jsme k autu, kde už na nás čekala Elenina mamka s klíčky.

Když jsme přijeli k rozhledně nemohla jsem věřit vlastním očím. Přede mnou stály schody. Ale ne obyčejný schody. Ty schody byla ta rozhledna!

Jmenovala se Šikloš a vypadala takhle:

Byla asi přes deset metrů vysoká a lezlo se tam po půlmetrových schodech. Bylo to strašně na dlouho, protože ty schody byly jen patnáct centimetrů široké a hrozně prudké.

Když jsme s Elenou, Momou a Gabikou vylezly nahoru, nemohli jsme se nabažit výhledu. Bylo vidět tisíce kilometrů do dálky a vypadalo to naprosto úchvatně.

Moma nám udělala pár fotek, abychom měly něco na památku a pak už jsme slezly dolů.

Napily jsme se a šly si házet s létajícím talířem. Nejsem na to profík, ale zjistila jsem, že z nás čtyř mi to jde nejlíp.

Elena to pořád vyhazovala někam do oblohy, Moma měla problém s chytáním a Gabika to pořád házela k nohám.

Vždycky po neúspěšném Elenině hození a Momině snaze chytit létající talíř, jsme se daly do okamžitého smíchu.

Po půl hodině Elena rozhodla, že půjdeme na procházku do lesa.

Pane bože! Ne, něco takového už nestrpím, ale nechtěla jsem se vymlouvat a tak jsme šly.

První šla Elena, Gabika, já a poslední Moma.

U každé křižovatky se mě Elena zeptala kudy chci jít. Měla jsem v plánu udělat skrz les kolečko a pak se vrátit na rozhlednu.

Později jsme ale zjistily, že jsme šly moc dolů. Našly jsme asfaltku, kterou jsme předtím přijely k rozhledně a šly po cestě.

Gabika mezitím sbírala kytky a bylinky, co našla a udělala z nich věneček. Na to, jak je malá, je hodně manuálně zručná. Udělala věnečky pro nás všechny.

Moma se mě po chvíli zeptala, co poslouchám za hudbu.

Když jsem se u Eleny doma převlékala, všimla jsem si asi osmi plakátů z druhé strany dveří.

Měla tam plakát s: Vaďákem, Exploited, Lucy Pug, Teorie velkého třesku, Simpsonovi, Slzu a další.

Chtěla jsem Elenu nadchnout, tak jsem řekla: ,,Nejvíc asi poslouchám Slzu." Elena zavýskala. ,,Já taky, úplně je miluju." řekla a začala zpívat Lhůtu záruční.

S Momou jsme se připojily a Gabika, která úplně neuměla text jen luskala do rytmu.

Když jsme dorazily zpět k Elenině mamce, ještě jednou jsme vylezly na rozhlednu a pak jely domů.

Když jsme přijely k domu, Elena rozhodla, že se ještě půjdeme projít po jejich vesnici.

Procházely jsme se po silnici a při tom si povídaly.

Když jsme přišly po procházce k Eleně domů, rozloučily jsme se s holkama a šly dovnitř.

Její máma už měla uvařenou večeři.

VAFLE!!! Já miluju vafle!

Celkem jsem snědla dvě velké vafle s marmeládou a jednu malou s pudinkem.

Později večer jsme ještě hrály aktivity a pak už šly spát.

Jen mě trochu mrzí, že mi nenabídla heslo od WiFi, protože jsem se chtěla podívat jestli mi Filip už neposlal žádost o přátelství na Facebooku.