Mořská kouzla

Kapitola 27.

Řeknu vám, další den jsem na schůzi usínala, pozor jsem dávala, ale bylo to těžké. A ptáte se proč, Jack si se mnou dobrou půlku noci hrál, takže to takhle dopadlo.

Všechny se shodly na tom, že zajatce vymění, za zrušení lovců, v našem státu, a zavedené speciální organizace, kterou budeme spravovat, s několika vyvolenými. Má macecha a její dcery budou mít soud, kterého se ale nezúčastním. A dále už to pro mě byly věci, co šly jedním uchem tam a druhým ven. Řeknu vám, už se nemůžu dočkat na postel. Ještě že ples je až zítra. Na schůzi bylo poznat, že už ví, kdo jsem, a chovají se ke mně s úctou, nedalo se to říct o všech, ale bylo vidět, že mi někdo i podlézá, upřímně mi to bylo jedno, já mám své blízké a hned jak budu moc, se od nich zase odpoutám, a nechám je za sebou, ale tentokrát se s nimi budu vídat, a neodříznu je od mého světa.

„No, dnes končíme, děkuji za vaší účast, a těším se na zítřejší ples." Dokončila Elen a já vděčné zívla. Všechny se zvedly, ale já zůstala, babička se mnou chtěla mluvit.

„Jsem ráda, že to tak dopadlo." Řekla jsem hned, jak se za poslední strážkyní zavřely dveře.

„Ano já taky, ale potřebuji, abys mě dnes vzala sebou a já mohla s Jackam, všechno probrat." Přikývla jsem.

„Klidně si vezmi, co potřebuješ, ať je to dořešené a já si můžu konečně zase začít budovat život. Vzhledem k tomu, že šéf bude šílet. Jack mě chce přestěhovat a já chci znovu dát od všeho pryč." Babička se zasmála a zakroutila pobaveně hlavou.

„Chápu tě, mít toho tolik za sebou, taky bych chtěla klid, ale o práci bych se nebála, tam jsem to zařídila všem mořským pannám, znám ho už dlouho a navíc, ten bar vlastní tvůj přítel." Vykulila jsem oči, vím, že Jack vede i podnikání, ale sakra, tohle jsem nevěděla. Ještě že se nezajímal o zaměstnance, našel by mě podstatně dřív. Stejně ho budu muset dlouho přemlouvat, aby mě nechal pracovat, už kdysi si mě chtěl nechat doma a rozmazlovat mě, už tehdy jsem protestovala a on si zase stál pevně za svým.

Zvedla jsem se ze židle a vydala se k autu od babičky. Nasadila jsem si sluneční brýle, abych zakryla kruhy pod očima a vyšla na sluneční světlo, opřela jsem se o kapotu jejího zaparkovaného auta a začala pomalu a jistě usínat na místě. S polospánku mě probralo lusknutí před mým obličejem, babička mě pobaveně pozorovala a neskrývala úsměv.

„Můžeme?" zeptala jsem se ospale a dlouze zívla.

„Jo." Nasedla jsem do auta a rozvalila se na celkem pohodlném sedadle.

„Snad už bude doma, řekl, že jde nakoupit, protože je moje lednice prázdná a jsem prý vyhublá." Ukázala jsem na sebe rukama a nevěřícně zakroutila hlavou.

„S tím, že jsi vyhublá, souhlasím, měla bys přibrat, a taky vím, že v tvojí lednici nikdy není nic pořádného." Protočila jsem oči, a radši se věnovala cestě před sebou. Je pravda, že v mojí lednici by se i myš oběsila, ale to je vedlejší, já nejsem vyhublá. Je pravda, že jsem zhubla tak patnáct kilo a podváhou by se to dalo nazvat, ale to neznamená, že jsem vyloženě vyhublá. Dorazily jsme ke mně po chvíli a já se konečně mohla vyspat. Dostaly jsme se do mého patra i do bytu, kde už byl Jack a něco dělal u plotny. Ale ani jsem ho moc nevnímala, skopla jsem boty, prošla kolem něj jako duch a v ložnici si na sebe oblékla jenom jeho triko. padla jsem do peřin a za chvíli už byla tuhá a spala.

Pohled Jacka

Abych se přiznal, vůbec jsem nezaznamenal, že kolem mě můj poklad prošel. Překvapilo mě, že přišla i Elena, ale aspoň jsem s ní všechno vyřešil a domluvil, stačil už jen souhlas ostatních a naše podpisy, sestavil jsem s ní ideální a vhodnou organizaci, pro účely s mořskými pannami. Byla tu přes dvě hodiny, ale zato jsme ale měli vše hotové. A ona mi ještě popřála štěstí do života s mou láskou a taky mě upozornila na to, že chce pracovat.

Už kdysi jsem jí chtěl mít doma a rozmazlovat ji jako královnu, což samozřejmě zahrnovalo i to, že nebude pracovat, protestovala od začátku a já se smířil s tím, že nejspíš nastane kompromis. Ale tentokrát se zlomit nenechám. Jedna z výhod, jak jsem zjistil je, že pracuje v jednom z mých barů. Takže ji budu mít možnost, aspoň hlídat v práci a její služby ji upravovat, tak, jak budu chtít.

Nakonec jsem se vrátil k dovaření jídla a už začal zařizovat i její stěhování, nechal jsem ji v klidu spát a večer jsem si pak lehl k ní. Byla doslova k sežrání, jenom v mojem tričku, napůl schovaná v peřinách, s pootevřenými ústy, pohladil jsem ji po tváři, a pak si ji přitáhl k sobě, a kdyby to i šlo, tak bych ji už nikdy nepustil.