Osten vzpomínky

3 0 0
                                    


__________ Minulost__________

Byly jsme nastoupení v autobusu. Po "Hvězdné" párty jsem byla celá zpocená. Seděla jsem vedle své nejlepší kamarádky, dala mi jedno sluchátko a poslouchali jsme písničky. Mávali jsme lidem se kterými jsme se znali pouhé tři dny, ale i tak to bylo srdcervoucí loučení. Někteří brečeli,někteří jen mávali. Pomalu se zaklapli dveře autobusu a mě došlo, že některé z těchto úžasných lidí už nikdy neuvidím. Byl to herecký festival osob mladších patnácti let, někteří byly z Prahy, někteří z Brna, ale všichni byly otevření a hodní. Vyjeli jsme. Míjeli jsme dobře známé budovy a mě pohltil smutek, odjíždíme. 

Jely jsme po cestě nad Brnem a já viděla světla, která jej lemovala. Město neuhasínajících plamenů. Jely jsme dál po cestě moji kamarádi seděli kolem mě a já stále zažívala nejlepší den mého života.   Ale to byla minulost. Vzpomínky jsou jako ostny, které se mi zabodávají hlouběji do masa. Ten den jsem zažila strach, samotu, smutek, ale i tak to byl nejlepší den mého života. Ten den jsem se strachovala že nás někdo viděl kouřit za rohem nenikotinovou cigaretu. 

Faded -CzechKde žijí příběhy. Začni objevovat