Sladký internátní život

Část 27

„Pojď sem," stáhl jsem jí kalhoty. Bez dlouhého rozepínání. Pouze se u toho prohnula nějakým tím dívčím elegantním způsobem. Dodnes nechápu, jak ženy zvládají být vždy tak sexy při svlékání.

„Halo!" luskla mi rukou před obličejem.

Ježíš, uvědomil jsem si, že jsem byl nějakou chvilku mimo. „promiň, zasekl jsem se. To mám z toho hulení.," trapas jsem samozřejmě zamaskoval smíchem. „Ruce nahoru," poručil jsem jí, abych jí mohl stáhnout tričko přes hlavu. Učinila tak, oblečení letí někam do prázdné místnosti. Gabi se přenesla na záda a nechává se ode mě olíbávat. Na krku, břiše i prsou, po tom, co jsem jí svlékl podprsenku. „Jsi fakt pěkná holka," objevil jsem se nad ní.

Polichoceně se usmála a nehty mě pohladila na zádech.

Ve chvíli přírazů se nehtové hlazení proměnilo v bolest vášně, která se mi zarývá do kůže. Semkla rty, takže přerušila své rajcovní předení. Zavřela oči, ve kterých se najednou objevily slzy.

„Au," spousta holek zaráží nehty do zad, ale ona je první, která je v tomto ohledu opravdu nekontrolovatelná.

„Jé," vytáhla je snad z metrové hloubky v mé kůži, kam je dokázala dostat. „Jé, promiň," otřela si mokré oko a chytla se raději prostěradla. „Ještě!" vykřikla snad na celý dům a následně si s roztomilou provinilostí zakryla ústa.

Ne, víc nevydržela. Zaplavila ji všudypřítomná křeč. Včetně obličeje a pevně sevřených víček, zpod kterých se linou další slzy.

„Ty brečíš?"

„Co?" vzpamatovala se a podívala se na mě s krupičkami pod očima. „Ne."

Posadil jsem se a vzal ji za ruku. „Co jsi to udělala?" Všiml jsem si kousku kůže za jejím ukazováčkem a prostředníčkem.

„Promiň," znovu se omluvně usmála. Nelze neodpustit.

„Tohle bylo," cítím, že přijde nějaký proslov. „S pár kluky jsem spala, to jo, ale tohle bylo fakt jiný."

Nechápu, co tím myslí. „A proto brečíš?"

Konečně si slzy utřela. „Jo, vlastně jo. Kvůli tomu," zvláštní, že když žena dosáhne toho, čeho chtěla, tak se její koketní chování najednou začíná proměňovat v lidské. Teprve teď tu holku vidím ve zvláštních rozpacích. „to se mi občas stává, když je to hodně hezký."

Stále se válíme vedle sebe. Ona mě pořád jemně škrabká po těle, což utváří její osobitost. Otočil jsem se na ni. Usmála se.

Pokud zapřemýšlím nad celou černou trojkou, tak ona vlastně svou originalitou vede. Miška, Gabi a Lara, nebo jak se vlastně celé její osazení nazývá. Spolek tří krásek ženoucí se za všemi vášnemi, které jim přináší mládí a pověst, jež si vybudovaly. Michaela mi připadá příliš jednoduchá. Potkal jsem spousty holek a ona patří mezi ty, které řadím ke slepičím mozečkům. Kláru jsem ve svém životě zatím nějak aktivně nepocítil, takže u mě zatím vede čertice s růžově sladkými rtíky a všudypřítomnými drápky. Ale přeci jen mám z nás dvou nějak divný pocit. A to se mi běžně nestává. Možná něco jak provinilost? Klidně jsem ji mohl přenechat Kamilovi.

Zita

„Já ji miluju," řekla Karin na adresu malé Duhovkoy, se kterou se dělí o kousek housky.

„Proč jí strkáš tohle?" Zeptala se Elis. „Víc jí chutná sýr," sebrala ze sestříného pečiva jeden plátek, kousíček odtrhla a zbytek ledabyle vrátila Karin.

„Hej," osočila se na ni naoko. „Ta ale tak krásně papinká," rozplývá se. „A jak kouká, co nám asi chce říct?"

„Naval sem ten sejra nebo ti sežeru sestru!" zablekotala Elis legračně. A momentálně se rozzvonil její mobil jako každý večer. „Ano?" Řekla do něho trochu rozpačitě. V poslední době nebývají rozhovory s jejím Pusinou už tolik veselé.

Michaela

„Ale nemáš žádný důkaz, takže i kdyby to byla pravda, tak to prostě pravda není," snažím se vysvětlit Gabi, že její přesvědčování o tom, že sázku vyhrála, je zcela marné, pokud mi to nějak nedokáže.

„Ale nemám důvod lhát. Klidně se ho zeptej."

Ona jen nechce připustit, že to celé projela i při té úžasné příležitosti.

„Já ti věřím," vložila se do debaty Lara.

„Přeci si viděla, jak s ním jdu k němu domů."

„Viděla, a co? Tam jste si mohli klidně hrát na schovku. To nic neznamená. A ty radši mlč," otočila jsem se na Kláru. „Jen to všechno závidíš. Důkaz byl součást sázky, copak to nechápete?"

Karina

„Laro, přihrávka!" křikla Gabriela, která se momentálně mihla kolem naší lavice. Stihla jsem postřehnout, jak ke jmenované letí můj malý penálek, z něhož se sypou tužky ve vzduchu. Podobně jako to nedávno udělala Michaela Zitě. Jen teď se na incidentu podílí všechny tři.

„Co děláš?" zeptala jsem se Gabriely.

„Vidíš, ne. Trénuju Laru v chytání. Moc jí to nejde. Musíme znovu."

Jak by mohlo, když to vůbec nečekala a koukala úplně jinam. Teprve teď pouzdro na tužky zvedla.

„Miško!" zavolala podle očekávání na třetí z jejich party.

Oslovená se otočila a protáhla otráveně pusu.

„Ta holka je nějaká divná," šeptla jsem sestře na adresu hlavní aktérky černých slepiček.

„Chytej!" Dodala Lara.

„Nechci."

Já zamířila k její lavici, popadla jsem její tašku a běžím s ní k oknu. Přesně tak, jak to udělala ona tenkrát.

„Sakra, co je s tebou?" Ptá se jí Lara.

„Jak že si to říkala? Ta věc je moc odporná aby strašila na umělecké škole?" Zopakovala jsem její citát.

Tenkrát ho pronesla plna škodolibé energie. S ďábelským bodavým pohledem, ale teď na mě hledí jakoby z ní něco vycuclo veškerou její ohnivou živelnost.

„Tak tahle věc je málo barbínkovská na to, aby si ji mohla vlastnit ty," zatímco mnozí ve třídě se neubránili smíchu, ona se překvapivě nedotčeně jen trochu kysele zašklebila.

-------------------

Jak to bude mezi Gábinou a Martinem dál? A proč je Michaela stále tak nešťastná a protivná?

Příště si přečtete:

Hellboy něco hodil na sedačku vedle sebe a šťouchl do toho ukecaného. Ten vrazil do třetího z nich, aby nevlezl do automobilu a tím vytvořil jakýsi dominový efekt.

„Hele ty vole," zatřásl jím naštvaně

„Snad se nám pánové nepoperou," chechtá se Klára.

------------