Vězení za pomstu

Kapitola 2 - Překvapení

Dlouze přemýšlím, kde jsem ty klíče mohl nechat..V práci ? V tašce? Tak napřed si prohledám ty kapsy u kalhot, jako typický chlap nosím vše po kapsách a často mi někdo něco vezme třeba v tramvaji nebo mi to i samo vypadne a já pak nadávám do ostatních, ale ne na svoji inteligenci. Šmátrám ze všech stran v kapse, teď v druhé a nakonec i v zadních ale nikde nic. Takže teď taška, i když to je upřímně hloupost. Má taška o rozměrech palce u nohou je jen tak dostačující na nepořádek a obaly z jídel, tak různě..Takže v práci. Otáčím se a jdu zpět po štěrkovém chodníku ke vchodovým dveřím, nad kterými je nápis ŽELEZÁŘSTVÍ u PATRIKOVÝCH, jak egoistický a vystihující název. Zkouším, jestli jsou dveře ještě otevřené, jelikož je 21. století už ani naše manufaktura nemá vchodové dveře na klíče a zámek jako to bývalo, teď tu máme to "nějaké" moderní zařízení. Stačí naťukat pin "1737" a dveře zavrčí, po vteřině i otevřou.

"Bejby, poď jen do mě, snaž se ! Pořádně ! " zaslechnu už když vkročím dovnitř. Bože můj, on to s ní dělá i v práci, a jak to s ní mluví ? 

"Bejby, musíš pořádně, takhle je to o ničem, pořádně se do toho vžij !" To už ale ztrácím nervy, schovám se za regály vedle a budu je chvilku pozorovat.

"Miláčku já už nemůžu, jsem vyčerpaná, unavená." Slyším její hlas a to mé nervy už opravdu nevydrží. Za chvilku tam na toho bastarda vletím.

A v tom ji vlepí facku, po chvilce další a Emma už nevzdoruje. Už i já vidím, že je toho na ní moc, takový grázl ! Totálně ji využívá, jen ona se moc bojí a má strach od něho odejít, už je mi to jasné.

Tak a dost, jsem v železářství, tady je dost možností co na něho vzít. Hm, klíč, nějaké trubky, kladivo..Myslím, že já si vezmu něco dost tupého. Otočím se potichu okolo své osy a natáhnu se pro kladivo, které leží ve druhém regále ode mě. Přendavám si ho do pravé ruky a pomalu ve skrčené póze se posouvám blíže k nim. Teď je vidím i lépe, není to hezký pohled. Míchají se ve mě směsi emocí, hněv,vztek i agrese, ale zároveň je mi líto Emmy, jen je prostě hloupá a naletěla mu.

Jak tam mám k nim jít, v klidu ? Rychle přiskočit a praštit ho ? Nemám napřed vyjednávat ?

"Hlavně klid, uklidni se. Musíš ho rychle praštit a vzít Emmu, nesmí se to pokazit ! " Říkám si sám pro sebe. Tak pomalu a pomaloučku jdu ještě blíže, jsem maximálně dva metry od nich.

"Bejby, vidíš že to jde ! Taková krásná děvka z tebe je ! Taková máš být ! A takhle to bude vždy" A vlepí jí znova facku. 

Natahuju ruku za krk, připravený udeřit. Vylezám svižným tempem spoz regály jenže... 

Tak..po hodně dlouhé pauze, jsem se rozhodla znova psát..=) baví mě to a bude to pro mě takové odreagování. Snad se to bude líbit.