Irritating [Kovy]

Chapter 19

,,Honzo v klidu, nic mi neudělal'' zašeptala jsem, ale dost hlasitě, aby to mohl slyšet.

,,Nemusíš se ho zastávat, já tam prostě jen půjdu a rozbiju mu hubu.''

,,Jsi opilej, nechápeš to, on mi fakt nic neudělal'' odpověděla jsem už hlasitěji, až jsem skoro křičela.

,,Stejně ti-.''

,,Co tu tak řvete?'' otevřely se dveře a v nich stál Kovy.

,,Ty se Ari ani nedotkneš je ti to jasný?'' zařval výhružně Honza a aby potvrdil svoje slova, praštil ho do nosu.

,,Panebože Honzo! Kubo chyť ho'' rozkázala jsem a přiklekla si ke Kovymu, opírajícímu se o rám dveří. Držel si nos, ze kterého mu valil proud krve. ,,Honzine, ty seš takovej čurák někdy, když se ožereš'' zamumlala jsem si pro sebe a pomohla Kovymu se zvednout. ,,Jsi v pohodě?''

,,Jo, až na to že mám nejspíš zlomenej nos, je to v cajku'' pokusil se o úsměv, který se mu hned zkřivil do bolestivé grimasy.

,,Ukaž Ari, pomůžu ti'' přiskočil Martin. Kuba už táhl Honzu do jejich pokoje, asi toho vypil míň než on. Asi určitě.

,,Pojď, dáme ho do koupelny'' poručila jsem a o chvíli později už seděl Kovy na kraji vany. ,,Dones nějaké vatové tamponky a desinfekci, zeptej se na recepci, jestli to náhodou nemají'' pověřila jsem Martina úkolem a ten byl ve vteřině pryč. ,,Honza je někdy strašnej, když se ožeře'' obeznámila jsem Kovyho. ,,I když, většinou není tak náladový. Asi má krámy'' uchechtla jsem se vlastnímu starému vtipu, Kovy se mnou, i když v jeho podání to znělo spíš jak skučení. Chudák, Honza má ránu.

,,Vidíš, my se usmíříme a hned se mnou má problém Honza'' zašeptal Kovy.

,,No jo'' povzdechla jsem si a sedla si vedle něho.

,,Sice nemám tu desinfekci a ty tamponky nebo cos to říkala, ale mají tu nějakou sestru či co'' oznámil Martin a ukázal za sebe, kde v bílém oblečení i se zdravotním kufříkem stála silnější paní.

...

,,Tak co, už dobrý?''

,,Jo, už jo. Ale ta paní mohla být trochu milejší a jemnější. Však mi ten nos skoro zlomila nadvakrát'' hraně si postěžoval Kovy, který zrovna seděl na vedlejší posteli.

,,No tak, nemůžeš si přát lepšího komfortu, kdyby ti to ošetřovala nějaká vlízavá blondýna s čtverkama kozama, která by ti s tím hovno provedla, bylo by to snad lepší? Takhle to máš aspoň za sebou'' ozval se Martin, který čučel do mobilu na vedlejší posteli.

,,Tak jako, nebránil bych se'' poznamenal Kovy.

,,To nikdo brácho, to nikdo'' nechal vyplynout do ztracena Martin.

,,Já bych se teda bránila'' přihlásila jsem se se smrtelně vážným výrazem a pak jsem se začala smát.

,,Ty bys radši nějakého sexy chlapa co?'' zašklebil se Martin a vyfotil nejspíš selfie, protože jsem slyšela zvuk foťáku.

,,To víš'' mrkla jsem na něho, když se na mě otočil. Někdo zaklepal.

,,Můžu dál?'' zeptal se povědomý hlas za dveřmi.

,,Jo jasně, můžeš'' odpověděl Kovy a ustlal si polštář pod hlavou.

,,Takže tam neprovádíte hromadné orgie, říkáš'' ujistil se stále hlas a následně vstoupil Kuba.

,,Ne'' zakřenil se Martin a pak, když mu došlo, že už to řekl později, nebo já nevím z jakého důvodu, vrátil všechnu svou pozornost obrazovce mobilu.

,,Mohl bych s tebou mluvit?'' chvíli mi trvalo, než mi došlo, že mluví na mě. Teda, mě to nedošlo, ale když do mě drcnul Kovy a koukla jsem se směrem nahoru, tak se na mě Kuba díval a čekal na odpověď.

,,Jo, sorry, určitě'' vypustila jsem ze sebe rychle. ,,A... tady, nebo o samotě?'' rozhazovala jsem rukama do všech stran.

,, O samotě'' odpověděl rozhodně Kuba a pak se otočil směrem ke dveřím, ke kterým se vydal. Já jsem šla hned těsně za ním.

,,Myslím, že bude lepší to řešit na pokoji, než na chodbě, kde by po nás mohli řvát, protože je'' podívala jsem se na svoje imaginární hodinky a vyčkávala odpověď od Kuby.

,,Jo, jsou asi dvě ráno'' zamumlal.

,,Páni, se divím, že nejsem unavená'' jakmile jsem to dořekla, zívla jsem. ,,Dobře, beru zpět'' krátce jsem se zasmála a pokračovala chodbou k mému pokoji. Podle kroků, které jsem slyšela, soudím, že za mnou šel i Kuba. V rychlosti jsem vytáhla kartu z kapsy a než bys řekl tlustá kindrvajcová veverka, seděla jsem na stole a Kuba si našel místo na posteli.

,,Tak povídej, cos potřeboval?'' zeptala jsem se a promnula si kořen nosu.

,,No, jak jsme byli v tom baru, tak Kovy ani nic nevypil, maximálně jednoho panáka whiskey a už šel. Ale kvůli tomu tu nejsem. Honza se hodně rozpovídal. Nevěděl jsem, že umí mluvit tak rychle, i když je pod vlivem alkoholu. Každopádně říkal něco o tom, to už byl trošku víc opilejší, že jsi jeho a že tě nikomu nenechá, něco v tom smyslu. Pak mi ještě povídal o tvém ex?'' nebyl si jistý a když jsem přikývla, pokračoval.

,,Vážně ti ubližoval?'' řekl smrtelně vážně.

,,Nechci se o tom bavit'' zamumlala jsem potichu. On to bral jako brzdu a pokračoval v předešlém tématu.

,,Prej mu vždycky záviděl, když jste si navzájem strkali jazyky do pusy nebo tak něco. Líbila ses mu už od prvního dne, mám pocit, že to nějak takhle říkal a-''

,,Stop'' přerušila jsem ho. ,,Ne, Honza mě bere jako kamarádku, to co mi tady říkáš, jsou nesmysly. No i když v tom parku...''

,,V jakým parku? A jak by to mohly bejt nesmysly, když je dokázaný, že člověk, když je opilej, mluví jen pravdu? Očividně se mezi váma něco v nějakým parku stalo, přemýšlej o tom, jo? Říkám ti jen to, co jsem slyšel. Taky mi říkal, že ti to nemám říkat, ale, prostě, nemohl jsem si pomoct. Asi bych to dřív, nebo později řekl jednomu z kluků, ale myslím, že je lepší, že jsem to pověděl zrovna tobě a teď. Mysli si co chceš, přemýšlej o tom, ber to na vědomí'' s tím se zvedl a odkráčel ke dveřím. ,,Tak dobrou noc a neříkej prosím Honzovi, že jsem ti o tom řekl'' mrkl na mě a vypařil se. Wow. Nečekala jsem, že tenhle výlet bude až tak komplikovaný. Že bych se Honzovi líbila? Pfff, ale prd. Nejsem jeho typ. To jediné mě dokáže uklidnit. Nesmím na to myslet, jinak bych neusnula. Hmm, no a co, kdybych se mu líbila, co s tím nadělám, no? V tom parku to tak trochu vypadalo. Ne, to bylo chvilkové pobláznění. Bože! Teď jsem si jasně řekla, že na to nebudu myslet. Nejlepší bude, když vypnu mozek. Úplně.

15☆+? :)