Broken [CZ - Luke Hemmings]

26.

"Nesnáším tě, nesnáším tě, nesnáším tě," opakovala jsem pořád dokola, když jsem byla schovaná pod dekou v Lukově posteli. Celá jsem se třásla a nemohla jsem už dobré dvě hodiny zamhouřit oko. To jsem byla zvědavá, co zítra budu dělat ve škole.

"Ty jsi říkala, že je ti jedno, na co se budeme dívat," bránil se už po několikáté Luke.

"Ale tohle bylo...strašné. Já neusnu. Já už nikdy neusnu," stěžovala jsem si a vydala zmučený tón.

"Ale usneš. Pojď sem. Obejmu tě a všechno bude v pohodě," pošeptal a přitiskl si mě k sobě ještě víc, tedy pokud to ještě šlo. Celý večer a celou noc jsem se ho držela, nechtěla jsem ho pustit. Byla jsem s ním dokonce i na záchodě. Samozřejmě jsem se nedívala...

"Neusnu, opravdu ne, já to furt vidím. A slyším. A cítím. Přestaň hýbat s tou nohou. Chceš, abych umřela?" zakřičela jsem, když mi přejel nártem po lýtku. On se začal smát, očividně si to užíval.

"Ale no tak, El, vždyť to nebylo tak hrozné," pronesl a začal mě hladit po zádech. Já jsem si hlavu položila na jeho hruď a snažila se zklidnit. Nešlo to.

"Bylo," řekla jsem jednoduše, "nesnáším tě," dodala jsem.

"Eleanor, neříkej to," pronesl Luke smutně. Já jsem k němu vzhlédla. I když byla v pokoji příšerná tma, všimla jsem si, že se díval nahoru na strop.

"Vždyť ty víš, že to tak nemyslím," pošeptala jsem a natáhl krk, abych mu dala pusu na líčko.

"Ale stejně...blbě se to poslouchá," svěřil se a sevřel své objetí ještě o trochu víc.

"Promiň," omluvila jsem se, "ale když já teď nemůžu zavřít oči. Pořád ty hrůzy vidím," pověděla jsem mu a následně si hlasitě povzdechla.

"Nic se ti nestane, neboj, jsi tady se mnou," pošeptal, "a teď už spi, ráno se musí do školy," dodal.

"Zníš jak můj otec," podotkla jsem a zašklebila se nad tím. Nechápala jsem, proč jsem ho vůbec zmínila. Teď se mi akorát vybavilo to, co nedávno udělal. To bylo snad horší než ten horor.

"Tak to jsem nechtěl," řekl, zněl unaveně. Asi bych ho měla nechat spát. S takovou mě tady zítra nebude chtít.

"Dobrou, Luku," pošeptala jsem následně a znovu se uvelebila na jeho hrudi. Pořádně jsem se nadechla, abych cítila tu jeho úžasnou vůni.

"Dobrou noc, Eleanor," také pošeptal. Já jsem pořád měla oči otevřené a dívala se do tmy, při tom jsem doufala, že mě tady nikdo nepřijde zabít. Pochybovala jsem, že v nejbližší době usnu. Stal by se zázrak.

Luke usnul téměř okamžitě. A to mě ještě víc znervóznilo. Pokusila jsem se přivřít oči, ale pořád jsem viděla ten film, a když ne film, tak svého otce, a když ne ani jeho, tak maminku. Jo, dneska neusnu...

Každou chvílí jsem měnila pozice, ale pokaždé jsem doufala, že u toho nevzbudím Luka. Ve skutečnosti jsem chtěla, aby se mnou byl vzhůru, ale nebyla jsem tak hnusná. Chtěla jsem, aby se vyspal.

Jenže asi o hodinu a půl později se mi chtělo na záchod. Jakože fakt hodně. Tiše jsem zaklela. Jak tohle teď vyřeším?

Nejdřív jsem nedělala vůbec nic a doufala, že i přesto všechno, co se mi honilo hlavou a že mě bolel močový měchýř, se mi podaří usnout. Samozřejmě marně.

A tak jsem vymýšlela plán, jak se nejrychleji dostanu na záchod a zpátky, díky čemu se mi chtělo čůrat ještě víc.

Hlasitě jsem si povzdechla. Musela jsem vzbudit Luka, jinak to nešlo. Já sama nikam nejdu.