The Lords Of The Elements

Nový kamarád

Zira běhala od stromu ke stromu, ale tak, aby byla na dohled. Je to zvláštní zvíře. Její oči zeleně září a to, že jsem si ji ochočil, je také zajímavé.

,,Ziro." Zavolal jsem na ni po pár hodinách cesty. Puma se otočila a čekala, co po ní budu chtít. ,,Pojď ke mně. Blížíme se k místu, kde by měla být její dcera." Řekl jsem polohlasem.

Ze křoví se vynořil skřet ve zbroji. ,,Počkej tu, dokud neuslyšíš křik. Pak vyběhni tam tím směrem." Ukázal tím směrem a já přikývl. Sedl jsem si do trávy, zatímco skřet odešel. Zira si lehla vedle mě a hlavu mi dala do klína. Hladil jsem ji po její úžasné heboučké srsti.

***

,,Už budu muset jít. Doufám, že se ještě někdy uvidíme." Objala jsem ho a vyskočila z okna. Těsně nad zemí jsem si vytvořila malý vodní tornádo, abych nedopadla na tvrdou zem. Naposled jsem se otočila směrem na ten balkon a s povzdechem jsem skočila do jezírka.

,,Aquo, tady jsi." Běžela jsem za ní.

,,Jak bylo???" zeptala se mě trochu zvědavě.

,,No to víš, normální shledání s otcem... pak ti to třeba řeknu." Pousmála jsem se. Hodila po mě vražedný pohled a vyrazily jsme. Tentokrát ale nepůjdeme skrz město, radši to vezmeme lesem. Cestou jsme si povídaly o nějakých blbostech.

,,Aquo, Igy tady jste." Přihnal se k nám Nat. ,,Tak jak se vedlo?" zeptal se.

,,Pak vám to třeba někdy řeknu." Škodolibě jsem se usmála a všichni se začali smát. ,,Tentokrát musíme jít lesem. Vzduchovou bublinu už dnes nevytvořím." Všichni po mě hodili prosebné pohledy. ,,Tak jo, zkusím to, ale jestli vám tu vyčerpaně omdlím, máte mě na svědomí." Všichni kývli a došli jsme směrem k řece. Sama jsem věděla, že tu bublinu dlouho neudržím.

Položila jsem ruce nad vodu a vcítila se do každé kapičky. Vytáhla jsem z řeky pramen vody, že kterého jsem ladnými pohyby udělala velikou kouli. Na čele se mi objevily kapičky potu. Bylo to hodně namáhavé. Naskočili do bubliny a já ji pomalu začala pokládat na dno. Trochu jsem zakolísala, jelikož ze mě energie skoro úplně vyprchala. Už jen těch pár minut bylo jako věčnost. Ruce jsem už skoro necítila. A tetování začalo nesnesitelně pálit. Zhluboka jsem se nadechla. Už jen pár metrů a jsme tam. Vzdychla jsem. Jeremy se na mě podíval a viděl, že už to dal neutáhnu.

,,Tak lidi vystupujeme." Řekl nečekaně. Byla jsem za to vděčná. Pomalu jsem vzduchovou bublinu začala zvedat, přičemž jsem z ni vyšla a zapřela se o zem na dně. Voda příjemně chladila. Před očima mi začalo černat. Vydrž to ještě chvíli. Zaťala jsem zuby. Když už byla nad zemí, pustila jsem ji. Stěží jsem vyplavala na břeh. Polomrtvá jsem se svalila do trávy a hlasitě oddechovala. Tetování bylo celé rudé a pálilo.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Jeremy. Lehce jsem kývla, protože na slova jsem byla moc vyčerpaná. Rukama mi podložil kolena a krk a zvednu mě do náruče. Normálně bych něco namítla, ale na to jsem byla moc vyčerpaná. ,,Děkuju." Pošeptala jsem slabým hláskem. Hlavou jsem se opřela o jeho hruď a upadla jsem do spánku.

,,Je to moje vina." vytrhl mě ze spánku něčí hlas. Pootevřela jsem oči a rozhlédla se kolem. Ležela jsem ve svém pokoji. ,,Není, já jsem s tím souhlasila." Řekla jsem slabým hláskem. Lokty jsem se podepřela a sedla jsem si. Pousmál se a Pohladil mě po vlasech.