Kdo získá její srdce?

Část 14. - Konečný souboj - 3.

Clarke:

Sledovala jsem Miu, jak stojí naproti a brečí. Nevěděla jsem, jestli je to zase nějaký jejich trik a Christine mě za chvíli napadne, nebo jestli Mia opravdu brečí. „Mio?" Zeptala jsem se potichu a udělala jsem krok k ní. Mia pouze zvedla hlavu a až teď jsem si mohla všimnout, že tohle falešný pláč určitě není. „Nechci umřít Clarke, ani nechci být velitelkou." Rozbrečela se Mia nanovo a já jsem se na ní jen koukala.

„Pojď se mnou." Chytla jsem Miu za ruku a rychle jsem se rozběhla směrem, kterým jsem doufala, že je konec lesa. Když stromy začaly řídnout a v dálce jsem zahlédla mírné světlo z naší vesnice, zastavila jsem se, otočila jsem se na Miu a chytla jsem ji pevně za ramena. „Jdi domů Mio, tu nemáš co dělat, řekni Lincolnovi co se stalo a že se dobrovolně vzdáváš postu velitelky. A začni žít." Řekla jsem Mie, která pořád jen stála na místě a sledovala mě. „Padej Mio!" Zařvala jsem na ní, Mia sebou cukla a rozběhla se pryč. Po chvíli se zastavila otočila se na mě a utíkala dál.

Usmála jsem se za Miou a otočila jsem se zpátky do lesa. „Ale, ale. Jsi moc milosrdná na velitelku, Clarke. Měla jsi ji zabít, ale ty ji necháš jít. Jsi slaboch." Slyšela jsem Christine a její smích, ale nedokázala jsem jí zahlédnout. Otáčela jsem se dokola a rozhlížela jsem se, ale Christine nikde nebyla. Rozběhla jsem se tedy pryč, ale slyšela jsem za sebou kroky. Věděla jsem, že nemůžu běžet moc dlouho, protože ztratím všechny síly na boj, ale musela jsem se dostat na nějaké místo, kde na ni aspoň trochu uvidím. Když jsem běžela, všimla jsem si menší plochy, bez stromů a rozběhla jsem se na ni.

Doběhla jsem tam a rychle jsem se otočila. Christine stála za mnou. Když jsem udělala krok, Christine ho udělala na opačnou stranu, nechtěla hned začít boj. „Chceš být velitelka, aby jsi pomstila smrt Leah? Nebo chceš dokázat Lexe, že za to stojíš? Když tu umřeš, stejně bude semnou, Clarke." Zasmála se Christine a mě došlo, že mě chce naštvat, abych útočila agresivně a bez přemýšlení. Mlčela jsem a na narážky od Christine jsem nějak nereagovala. „No a nejlepší byl ten polibek od Lexy, nedivím se, že ji chceš, tak sladké rty." Řekla Christine a mě začala vřít krev. Zařvala jsem a rozběhla jsem se proti ní. Kopla jsem jí do hrudníku, ale jí se povedlo mě srazit k zemi.

Rychle jsem vyskočila, vzala jsem si nožík do ruky a snažila jsem se k ní dostat co nejblíže. Christine všechny moje útoky v klidu odrážela, ale povedlo se mi ji říznout hluboko do nohy. Christine zařvala a do boje se pustila ještě víc. Vyrazila mi nožík, chytla mě za ruku a nohou mi na ni dupla, slyšela jsem křupnutí kosti a bolest, která se rozlila po celém těle.

Christine se jenom zasmála a pustila mě. Věděla, že teď už to pro ni bude snadné. Vyškrábala jsem se na nohy a postavila se naproti ní. Znovu jsme začaly bojovat a já jsem slábla. Christine mě znovu srazila k zemi a já jsem se bouchla hlavou o kámen. Cítila jsem pachuť krve v puse, tak jsem ji vyplivla. Všechno bylo rozmazané a já jsem se už nemohla zvednout. Všimla jsem si Christine, která šla ke mně a v ruce držela můj nůž. Položila jsem hlavu na zem a sledovala jsem Christine, už jsem neměla energii na boj.

„Postarám se ti o Lexu dobře." Řekla Christine, zvedla nůž a rozmáchla se ním.

Lexa:

Celou noc jsem chodila po pokoji a čekala jsem na strážce, který se vydal pro informace a pro novou velitelku. Trvalo to hrozně dlouho a tak jsem přemýšlela, že sednu na koně a pojedu tam sama. Když jsem ale vylezla ven, zastavil mě Nyko. „Nemůžu tě nechat odjet Lexo, nemůžeš se takhle rozptylovat a trápit." Řekl Nyko a zatlačil mě zpátky do pokoje. „Když jsem bojoval s Clarke, přišla mi jako dobrá bojovnice, každý svůj krok měla promyšlený předem. Jsem si jistý, že to vyhraje." Řekl Nyko a ukázal mi na postel. „Ty by jsi měla teď odpočívat, nikomu nepomůžeš tím, že budeš k nepoužití, Hedo." Nyko se usmál, poklonil se a odešel.

Nyko měl pravdu stejně jako předtím Lincoln, tak jsem se okoupala, převlékla jsem se a šla jsem spát, s tím, že kdyby se něco stalo, někdo mě vzbudí. Když jsem se probudila, rozhodla jsem se, že ještě chvíli zůstanu ležet. Ležela jsem na posteli a snažila jsem se přemýšlet o řešení včerejšího problému ve vesnici, když se rozrazili dveře a v nich stál strážce, které jsem poslala ke Clarke.

„Hedo, dovedl jsem velitelku." Řekl a uklonil se. Vyskočila jsem z postele a s nezájmem toho, co mám na sobě jsem se rozběhla do hlavního sálu. V dálce jsem viděla stát osobu, která ale neměla blonďaté vlasy jako Clarke. Rozběhla jsem se tedy rychleji a slzy se mi začaly znovu tlačit do očí. Vběhla jsem do sálu a nová velitelka, která ke mně stála zády se otočila. Zastavilo se mi srdce a slzy se přelily přes řasy.