30 days

Den šestý

Věnováno mojí spolusedící, součásti našeho TeaMu, Markét :)

Zabočím do další ulice a i když netuším, kam jsem to vlastně došla, dunění hlasité hudby mě ujistí v tom, že ať jsem kdekoli, tak tu jsem správně. Takhle hlasité dunění nemůže vydávat nic jiného než hudba na Drakeově párty, kam mám právě namířeno.

Jdu podle sluchu a za chvíli dorazím k Drakeově baráku, který bych dle mých měřítek zařadila spíše do kategorie "vila". Dům je složen ze tří křídel postavený do tvaru písmene U, před kterým trůní pompézní fontána, která je však vypnutá. Ani se tomu nedivím, sama totiž vím, že svítící a pohybující se voda představuje v mozku opilce ráj možností.

Projdu přes dlouhou štěrkovou cestu a otevřu dveře do domu. Hned mě do nosu uhodí silná vůně alkoholu a pach zpocených těl. Nakrčím nos a snažím se projít mezi davy opilých lidí směrem ke kuchyni. Za chvíli kuchyni skutečně objevím a popadnu první kelímek s pivem, který spatřím a pořádně si přihnu.

Potom přejdu zpátky do ohromného obýváku a začnu se spontánně vlnit do rytmu hudby. Chvíli jen tak se zavřenýma očima tancuju a užívám si to, že nemusím na nic myslet. Po chvíli se rozhodnu, že si dnešek trochu užiju a půjdu si s někým promluvit, takže oči zase otevřu a první, co spatřím je pár tmavě hnědých očí, které mě sledují ostražitým pohledem.

Odvrátím od nich pohled a zamířím dál do místnosti, abych se těm očím a ochraňujícímu pohledu Thea vyhnula. Najednou mě, jako vždycky, kdy ho vidím, přepadne nepříjemný pocit provinilosti, takže se  znovu napiju, abych ho zahnala. Nepomůže to a mě se v hlavě začnou vynořovat vzpomínky.

Theo byl totiž ten typ nejlepšího kamaráda, kterého nikdy nechcete ztratit. Ani já ho nechtěla ztratit, ale bohužel se mi to povedlo. Všichni říkají, že kamarádi s vámi projdou všemi fázemi života ať už se změníte jakkoli, ale mám pocit, že u mě ta změna byla až příliš radikální. Z tiché šedé myšky, kterou jsem bývala a kterou jsem nesnášela, jsem se stala obrážečkou mejdanů a takzvanou "školní hvězdou". Ať už jsem ale byla v jakékoli fázi života, vždycky jsem byla upřímná, takže jsem si tohle všechno dokázala přiznat.

Theo tuhle mojí změnu však nepřijal moc dobře a já se mu ani moc nedivila, protože jsem najednou začala rušit všechny naše filmové pátky a vyměnila je za mejdany typu toho Drakeova, na kterém jsem teď. Po nějaké době se s tím smířil, ale změnil se i on sám, Každý týden jsem ho na chodbách školy potkávala s jinými holkami, ale co jsem slyšela, tak se žádnou z nich nic neměl. Ačkoli se už nejspíš čtvrt roku nebavíme, pokaždé ho uvidím na každé párty na kterou vyrazím, jak mě sleduje jeho typickým ochranitelským pohledem.

Štve mě to. Ale nějakým způsobem jsem i ráda, že je tady pro mě, i když jsem taková jaká jsem. Když o tomhle všem přemýšlím mám najednou sto chutá za ním zajít a omluvit se. Naštěstí mě v tom vyruší příchod pěkného kluka do mého zorného pole.

Zamířím na něj svůj pohled a dojde mi, kdo to je  - sám Drake. Když spatří, že ho pozoruju, svůdně zvedne jeden koutek rtů a vyrazí ke mně.

"Netušil jsem, že dneska přijdeš, nemůžu ale říct, že bych nebyl rád," řekne zatímco mi dolije můj kelímek s pivem. Napiju se a zvednu obočí v mírném gestu.

"Znáš mě, nemohla bych si tohle nechat ujít," odpovím mu a svůdně si olíznu spodní ret. Drake to se zaujetím sleduje a hned nato se podívá do mých očí s planoucím pohledem.

"Nechceš provést po domě?" Zeptá se a nedá mi ani možnost rozhodnout se, protože mě hned postrčí dopředu směrem ke schodům vedoucím do patra prvního patra domu. Vyjdu po schodech nahoru a celou dobu cítím Drakeův pohled přikovaný na mě.