Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

22. Kapitola

Lila

Pravděpodobně by ani netrefila domů, kdybych jí nenavedla. Jen co propadneme oknem jejího pokoje, obě se proměníme. Spadne na svou postel a jen brečí. Přisednu si k ní a obejmu jí kolem ramen. Chci něco říct, ale žádná slova útěchy mě nenapadnou a tak zůstanu zticha. Po chvíli promluví.

,,Já...já... jsem ho málem..." dostane ze sebe mezi vzlyky, než se znovu naplno rozbrečela. Pevněji jí obejmu.

,,Jen málem. Klid." Její vyzlyky se pomalu uklidní, ale slzy jí tečou pořád. ,,Všechno mi řekni." vyzvu jí. ,,To většinou pomáhá." Kývne.

,,Já jsem m...měla sen."

,,Ten sen?" Znovu kývne.

,,Tu vidinu."upřesní. ,,Jenže celou. V jedné mě Lišaj zabil, v té druhé mě od smrti zachránil Kocour. Když jsem se probudila, došlo mi to." Znovu jí steče pár slz. ,,Když jsem to zjistila, šla jsem za ním a... A..." Zase se rozvzlyká. Obejmu jí.

,,Nadechni se. Třikrát. Potom mluv dál, ano?" Kývne. Nedechne se. Jednou. Dvakrát. Třikrát.

,,Ptala jsem se ho, jestli ho místo mě zaujala ještě jiná holka. Jak odpověděl si můžeš domyslet." Kývnu.

,,Na dobu akumatizování si asi nepamatuješ, co?" Ušklíbne se.

,,Ale ano. Pamatuju si každičký slovo, který jsem mu řekla." Překvapěně se na ní podívám.

,,Jak? Ale vždyť..."

,,...Si to ještě jiný z Lišajových padouchů nepamatoval. Já vím. Netuším, proč se mi to vybavuje." Kývnu.

,,Dobře. Uvidíme se zítra ve škole. Chci se vyspat." Ve skutečnosti chci ještě hodit řeč s Kocourem, ale o tom nemusí vědět.

,,Jasně, zítra." Ještě jí chvíli sleduju za oknem. Změní si tapetu na počítači. Potom popadne černej fix a začerní Adrienův obličej na jedné fotce. Pak se zarazí. Smutně zavrtí hlavou a změní tapetu zpět. Nechce si to přiznat, ale pořád Adriena miluje.

Proskočím oknem Adrienova pokoje. Sedí na posteli a má hlavu v dlaních. Vzhlédne.

,,Jak je Berušce?" zeptá se hned. Ano, nemůžu mu nic vyčítat. Položil by za ní život. A před hodinou to málem udělal.

,,Už líp, ale nevím, jestli se někdy úplně vzpamatuje." Zavrtí hlavou.

,,Nemůžeš mi říct, co jsem udělal?"

,,Ne. Nepřála by si to." Kývne a skopí pohled.

,,No jo."

,,Už půjdu. Měj se!" Nechci se tu s ním moc vybavovat.

,,Jo, zítra." Vyběhnu ven. Oba jsou teď zničení. Mám dojem, že se můj plám, že je dám dohromady, pomalu ale jistě zřítí.