Pilot ✔

1.5K 83 3
                                    


Konoha. Prestižní vesnice v jejichž čele stojí Hokage. Dnešním datumem je to přesně měsíc, co skončily chuninské zkoušky, kterých jsem se úspěšně zúčastnila. Za vše vděčím svému mistrovi Akemi-sensei. Díky ní jsem změnila pohled na svět a lidi žijící v mém okolí. Chápala jsem jejich strach z tvora dřímajícího ve mně. Co však nepochopím, je proč lhali..

Čekala jsem před budovou, která sloužila jako sídlo Hokageho, na návrat Akemi-sensei z mise. Byla vybrána do týmu na průzkum jedné z Orochimarovích skrýší, kterou během zkoušek našli. Včera večer jsem viděla její sovu vlétat do kanceláře Hokageho. Posílá ji vždy, když se má vracet.

Opírala jsem se o zeď a tvář vystavovala dopolednímu slunci, které mě hřálo již od jeho východu. Pohled upřený na cestu od brány, kde se začala přibližovat skupinka ninjů. Poznala jsem ji a nadšeně se odrazila od zdi. Už je tady! Běžela jsem jim naproti a hledala Akemi-sensei. Tu jsem však ve skupince neviděla.

„Promiňte, kde je mistr Akemi?" Zeptám se, ale odpovědi mi je pouhý pohled na další skupinku za nimi. Otočím se a srtnu na místě.

„Zemřela při útoku na zpáteční cestě." Tyto slova mnou projela jako otrávené kopí. Jed ze lži mi koloval krví a prostupoval celým tělem. Tohle přeci nemůže být pravda. A i kdyby byla, jak je možné že ostatní nemají ani šrám? Lžou a já to vím. Tohle jim neodpustím.

„ Zabili jste ji.." Přecedím skrze zaťaté zuby. Pohlédnu na muže držící nosítka s jejím tělem. Cítila jsem jak ve mně vře jeho chakra. Veškeré zábrany opadly, prostupovala ven, dokud mě neobalila celou. Pronikavě modrá chachra se kolem mě plazila. Svým tvarem na mé havě připomínala ouška a na kostrči ocas. Bělmo očí nabralo tmavě šedý odstín a duhovka splývala s chakrou.

„Zemřela vaši rukou!" Zakřičím jak smyslů zbavená a vrhnu se na muže z přední skupinky. Cítila jsem ji. Cítila jsem mistrovu krev na jeho rukou. Mohl za to on!

Z nečekaného útoku ho srazím k zemi a rukou prorazím hrudník. Tohle jsem nebyla já. Ovládal mě vztek a to monstrum uvnitř mě.

Neuvědomovala jsem si, že jsem ho zabila, ani jsem si nevšimla ostatních ninjů stojících kolem mě, připravena kdykoliv zaútočit.

Z toho dne si mnoho nepamatuji.. Jen vím, že jestli se vrátím do Konohy, živá se od tam nedostanu.

Časplynul a já se smířila s tím, že se ze mě stal psanec, za kterého je tučnáodměna.

Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat