Nikdo neví, co jí trápí

Zůstat nebo utéct?

Táta se ke mě blížil a byl hodně naštvaný. Začala jsem couvat, ale pak jsem narazila na zeď. Opravdu jsem se ho bála. Nevěděla jsem, co dělá. Jen jsem stála namáčklá na zdi a koukala na tátu, jak jde ke mě.
,,Tati, prosim. Tati!'' říkala jsem mu. Ale neposlouchal mě. ,,Prober se tati!'' za tímhle slovem mi na tváři přistála velká facka. Tak velká, že jsem se schrnula k zemi.

Bála jsem se, že mi táta něco udělá. Seděla jsem schoulená a měla zakrytý obličej. Tvář jsem měla opuchlou od facky. Nevěděla jsem, co se bude dít. Jen jsem seděla a poslouchala. Nic se nedělo. Pomalu jsem zvedla hlavu a koukla se na tátu. Byl pořád naštvaný. Zkusila jsem se pomalu zvednout. Ale zase jsem dostala facku.

Opět jsem se schrnula k zemi a jen potichu brečela. Táta mě dříve týral. A teď se bojím, že se to vrátí. Ale musim odtud pryč. Seděla jsem na zemi.

Meliso, uteč. Ale jak? Nějak se odplazim. Zase si povídám se sebou. Ale musím se odtud nějak dostat. Rychle jsem se zvedla a utíkala do svého pokoje. Zamkla jsem se a běžela do postele. Schovala jsem se a brečela. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem tak bezbranná.

Po chvíli jsem slyšela tátu, jak jde nahoru. Zaklepal na dveře u mého pokoje. Neotvírala jsem. Byla jsem zticha. Táta zakřičel ,,Meliso otevři.''
,,Meliso, říkám otevři!''
,,Ne!'' řekla jsem rozklepaným hlasem.
,,Kruci poslechni! Otevři, nebo ty dveře vyrazim!'' byl naštvaný.
,,Neotevřu.'' bála jsem se ho.
Najednou bylo ticho. Šla jsem opatrně ke dveřím a pomalinku odemkla. Otevřela jsem.

Táta tam stál. Začala jsem křičet a chtěla jsem zabouchnot dveře, ale táta mě zastavil. ,,Tak ty se schováváš, jo?''řekl Ben. Já jsem jen couvala a on se blížil. Kdý jsem byla skoro u zdi, rozběhla jsem se do chodby. Ale chytl mě za ruku. Bolelo to. ,,Tady budeš!'' ,,Ne, nebudu. Ani minutu!'' odcekla jsem.
,,Budeš. Už jsem řekl!''
,,Tati, to bolí!'' řvala jsem a brečela.
Ale táta nic. Zkoušela jsem se vytrhnout. Za to jsem schytala facku. Chytla jsem se za tvář. Táta mne odhodil na postel. Já jsem jen koukala a brečela. Naštvaně a bezeslova odešl. Běžela jsem ke dveřím je zamknout. Táta tam, ale stál, zase mne chytl za ruku... ,,Tohle ani nezkoušej!'' a pustil mě. Zabouchla jsem dveře a zamkla je. Bála jsem se ho, ale zamkla jsem.

Do večera jsem nevylezla. Až ráno do školy. Dolu jsem nešla. Jen jsem přeběhla do koupelny a zamkla za sebou dveře. Umyla jsem se a vyčistila zuby atd...
Přeběhla jsem do pokoje, oblékla jsem se. Vzala jsem si černé džíny, bílé triko a šebou mikynu. K tomu bílé vans..
Papodla jsem tašku a vylezla oknem. Mám u okna strom, a po tom jsem vylezla pryč. Utíkala jsem daleko od domova. U školy jsem se vydýchala a šla dovnitř.

Potkala jsem Dejva. Chytl mě za ruku ,,Ahoj.'' Já jen malinko sikla bolestí. Měla jsem ruce plné modřin. ,,Ahoj.'' řekla jsem přes zatnuté zuby. ,,Tak jakou máš dnes náladu?'' zeptal se. Já jsem jen vytrhla ruku a šla bezeslova do školy. Dejv běžel za mnou.. ,,Co jsem udělal?'' ,,Ty nic.''řekla jsem zklesle. ,,A kdo?''zeptal se. ,,Hele,to neřeš. Moje věc!''řekla jsem naštvaně. ,,Meliso, jestli ti někdo ublížil..'' ,,Ne! Nic se neděje. Stačí?'' byla jsem dost zlá, ale neměla jsem náladu. Otočila jsem se a šla do školy.

S nikým jsem se nebavila. Celý den jsem přemýšlela, co bude doma. Dnes jsme dostávali známky ze tří testů. Ze všech jsem měla za jedna. To mi malinko zvedlo náladu. Ale stále jsem byla mimo.
*
Když skončila škola, šla jsem hodně pomalým krokem domu. U domu stál táta. Když jsem ho zahlédla, schovala jsem se za růh. Pomalinku jsem přešla za dům a vlezla do pokoje oknem. Nechtěla jsem nic. Ani jíst, ani se bavit.
Jen jsem přemýšlela. Bála jsem se..

Tady je další a delší část :)
Vote a komenty potěší :D
Děkuju za přečtení 😍
Koukněte se na můj nový příběh ,,Dívka s fotoaparátem'' ;)