30 days

Den osmý

Jen pro vysvětlení, tahle část byla napsaná na pokračování a vůbec neměla být vydána, ale nakonec jsem se rozhodla dělat na něčem jiném a protože už jsem tohle měla napsané, tak to přidávám jako jeden den. :)

Přišla. Zaregistruju ji skoro hned, i když ve skoro prázdném klubu to ani není tak těžké. Na chvíli se odvrátím od konverzace se zbytkem naší kapely, abych si jí mohl prohlédnout. Je oblečená skoro celá v černém, roztržené džíny, volné tílko a svetřík, přičemž její celkový vzhled podtrhuje ještě náhrdelník s ostny. Jeden by řekl, že chodí na punk rockové koncerty běžně, ale já vím své, když jsem zahlédnu její lehce stydlivý a opatrný výraz. Ten se změní na uvolněný, když zahlédne Kristine a Reign, její známé, sedící u stolu a přisedne si k nim spolu s holkou, se kterou přišla. Mám takový pocit, že tu holku s ní jsem párkrát zahlédl ve škole, ale nevzpomínám si, že bych se s ní někdy bavil, tak neznám ani její jméno. Přestanu je pozorovat a otočím se zpět ke kapele.

Chvíli přemýšlím, že bych šel za ní a na chvíli se s ní začal bavit, ale nakonec tenhle nápad zavrhnu, přestože množství alkoholu, které jsem dnes vypil, už by mohlo omluvit případné trapné situace. Ale je tu víc důvodu, proč se k tomu nemůžu dokopat a pod mlžným oparem alkoholu mi dojde pravda, kterou jsem si celou dobu moc nechtěl připouštět, abych si nepřipadal špatně. Jsem do ní zamilovaný. Přemýšlivě se zadívám do mojí poloprázdné skleničky s pivem a začnu se potichu smát. Ano, já Warren James jsem se za jeden týden do téhle holky zamiloval. A ano, tahle úžasná holka má kluka se kterým je nejspíš šťastná. Najednou ve mě píchne pocit viny. Ona není jediná, která není volná.

S mojí přítelkyní Krystal spolu chodíme už poslední rok, ale dneska je to poprvé po několika měsících, co jí uvidím. Cítím, že už do ní nejsem tak zamilovaný jako dřív a myslím si, že je to vzájemné, nicméně já nechci být ten, který to ukončí. Možná to je ode mě zbabělé, ale já vážně nemám potřebu cítit se jako hrdina. Alespoň ne dnes a ne pro Krystal.

Dopiju svoje poslední pivo před začátkem koncertu a zvedám se, abych si připravil bubny. Dneska kromě naší kapely hraju ještě s Deadly. Vážně si neumím představit, co jim tam zahraju, protože zapamatovat si několik písniček za jednu jedinou zkoušku je prostě nemožný. Na chvilku se rozhlédnu po lidech, kteří se na nás přišli podívat a celkem se mi uleví, protože polovina z nich je opilá tak, že by nepoznala jestli jdu z rytmu a zbytek lidí naše muzika nezajímá nebo jí nerozumí.

„Všechno připravený?" zeptá se mě Don, frontman Deadly, zatímco si sedám k bubnům.

„Jasný, můžeme," odpovím mu a doladím poslední detaily na bubnech.

Začneme hrát a já s potěšením zjistím, že i když si polovinu písniček nepamatuju tak smysl pro rytmus mě neopustil ani když už jsem trochu pod parou. Teda alespoň si to myslím. Pořád můžu hrát naprosto mimo a stejně bych to nezaregistroval. Přestanu řešit svůj rytmus a na chvíli se zadívám do obecenstva. Několik lidí tancuje v opileckém opojení a zbytek sedí u baru nebo u stolů. Periferním viděním zaznamenám, že tady je Krystal i Malia, holka do které jsem zamilovaný, a cítím na sobě jejich pohledy. Na chvilku se odvážím a podívám se na Maliu. Zrovna se zasmála něčemu, co řekla ta holka s ní a já z ní nemůžu spustit oči. Malia má několik typů úsměvů, normální tajemné i ty falešné. Teď ale její úsměv vyjadřuje, že měla nějakou myšlenku za kterou by se měla stydět, má takový lehce zahanbený úsměv. Trochu natočím hlavu a neujde mi, jak o mě rychle zavádí pohledem a její úsměv se ještě prohloubí. Zajímalo by mě jestli ta myšlenka byla nějak spojená se mnou, ale výraz její tváře vyjadřuje vše. Nemůžu si pomoct a mám z toho sobeckou radost, i když vím, že s ní nemůžu být.