Děti Ohně Povstání

Prolog

Byla teplá letní noc, na nebi se blýskali stovky hvězd. Na skále daleko za elfskými hranicemi stojí na skále muž. Divokýma očima projíždí své okolí jako by se měl každou chvíli ze tmy vynořit nepřítel. Jeho oči svítí všemi odstíny zelené a smutkem. Na svalnatém těle nese tuniku v barvě ohně, přes ni černou koženou vestu prošívanou stejnou barvou jako má tunika. Černé kožené kalhoty stejné prošívané jako vesta a jezdecké boty celé z černé kůže. Jeho obličej zdobilo pár pih. Přes oči mu padaly rudé vlasy, byly jako oheň stejně rudé, konečky vlasů měl blond. Spousta jeho rasy k němu vzhlížela kvůli jeho vlasům jako oheň, největší pýchy naší rasy, dětí ohně.

Když najednou se tichou nocí rozezněl řev, řev draka. Ohlédl se a spatřil jemu dobře známou listově zelenou dračici. Pousmál se. Dračice začala přistávat kousek od něj, když byla, pouhých 30 cm od země její tělo se scvrklo a místo draka tam dopadla žena. Měla havraní vlasy spadající ji pod zadek. Stejné zelené oči, byla drobnější postavy ale nádherná.

"Matko!" Oslovil ji.

Objala ho, a usmála se.
"Taky tě ráda vidím Dante." Řekla něžným hlasem.

"Našel si ji?" Zeptala se z obavami a nadějí v hlase.

"Ano." Řekl smutně

"Kde je?" Řekla, celá šťastná.
Neodpovídal. Jeho matce se valily slzy po tvářích. Myslela na nejhorší.
Je snad mrtvá?

"Kde je, Dante?" Řekne zlomeným hlasem.

Snaze se zhluboka nadechene." Je v Ilirii zemi elfů." Řekne.

Jeho matka zalapala po dechu. "Ale ty hnusné potvory mi unesou dceru, proč je nesežehla? Vždyť ji zabíjí! Dante proč si ji nepřivedl?!"

Po tváři mu stekla slza "Víš, že bych pro ni udělal vše, je to moje dvojče, a my jsme propojení. Ale ona," odmlčel se "Nás zradila."

Na obrázku dračice.
První kapitola se bude odehrávat za 47 let.

Omlouvám se za chyby. Snad se líbilo, prosím dejte nějak vědět jestli mám pokračovat.😀😀

-Ori-