Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

23. Kapitola

Adrien

Neusínalo se mi zrovna nejlíp, zvlášť po to rozhovoru s Lilou. Ráno bylo jako obvykle. Ale to bylo asi to poslední, co bylo ten den jako obvykle. Přijel jsem ke škole. Jediný člověk, kterého vidím stát před ní, je Alya, která zrovna mluví do telefonu.

,,Jak to myslíš...? Já to vím! Hele, koukej přijít kočko. Tak moc zničená být nemůžeš, a i kdyby, nemůžeš ukázat porážku." Chvíli poslouchá. ,,Jasně, to zvládneš kočko. Jenom vstaň, počkám před školou." Je jasné, s kým mluví. Jediný člověk, kterému říká 'kočko', je Marinette.

,,Ahoj Alyo!" pozdravím. Dočkám se jen chladného pohledu.

,,Čau." utrousí. Za chvíli přijde Lila.

,,Ahoj Alyo. Mluvila jsi s Mari? Dorazí?" Alya se na ní smutně usměje.

,,Dorazí. Řekla jsem jí, že jestli se nesebere, dojdu pro ní a do školy jí dotáhnu. Mimochodem, to ty jsi ta kámoška, která to pro ní vysondovala?"

,,Jo. Snášela to dost blbě." Alya kývne.

,,Ahoj Lilo." pozdravím alespoň jí. Kladnou reakci, po tom co se stalo včera, ani nečekám, a taky že se jí nedočkám.

,,Čau." odsekne a zamračí se na mě. ,,Doufám, že nečekáš, že se s tebou po včerejšku nějak budu bratříčkovat."

,,Ne. Ale kdybys mi alespoň řekla, co jsem udělal..." V tu chvíli na mě zasyčí Alya.

,,Co jsi udělal?!? Co jsi udělal?!? Tak já ti povím, co jsi udělal! Tys totiž..." Lila jí zarazí.

,,Alyo." Alya se zhluboka nadechne. Potom kývne. Lila pokračuje. ,,Obě dvě asi budeme nejradši, když odejdeš." Hned co domluví se k nám přiloudá Marinette. Vypadá hodně ztahaně. Má jen ledabyle udělané culíky a smutek v obličeji.

,,Ahoj Mari." pozdravím a zvednu ruku. A už potřetí toho dne se mi dostane zvláštní reakce. Při mých slovech sebou trhne, letmo se na mě podívá a hned zase uhne pohledem. Nechá hlavu sklopenou. Alya k ní přijde a vezme jí okolo ramen.

,,Abychom šly, ne?" Ještě s Lilou se seberou a odejdou do školy. Zůstanu tam stát. Probudí mě až první zvonění, které ohlašuje deset minut do začátku vyučování. Rozeběhnu se do školy.

Během vyučování se pokusím Mari párkrát oslovit, ale vyhýbá se mému pohledu a pokaždé, když jí řeknu byť jediné slovo, radši odejde. Půjdu za ní pak po vyučování, ale jako Kocour. Vždy se ke mně jako ke Kocourovi chovala mile a přátelsky, doufám, že se to nezmění. Skočím k ní do pokoje. Zrovna si něco kreslí, když ale uvidí, kdo jí přišel navštívit, spěšně sešit zaklapne. Všimnu si svých fotek všude po zdi. Chci jí trochu poškádlit. Ukážu na fotky.

,,Tvůj kluk?" K mému překvapení se chladně zasměje.

,,Že se ptáš zrovna ty." Pozvednu obočí. Rozpřáhne ruce. ,,Ne. Jeden idiot z mojí školy." Tohle se mě ale dotklo.

,,Proč tu máš jeho fotky, když ho nemáš ráda?" Znovu se zasměje.

,,Pleteš se. Já ho mám ráda, dokonce ho miluju. To, že mu nadávám, mi pomáhá zapomenout na to, že miluje jinou." Znovu zůstanu stát jako tvrdý y. Mari ale pokračuje. ,,Jistě. "Dokonalá" Beruška. Je to přeci superhrdinka. Kdo by se vedle ní zajímal o nešikovnou nulu, jako jsem já?" Skousne si ret a po tváři jí steče pár slz. Chci jí obejmout, ale ona mě odstrčí.

,,Ty jsi stejný jako on. Taky jsi podlehl kouzlu "Kouzelné Berušky". Jsou toho vždycky plné zprávy. 'Beruška zachránila město! Beruška porazila padoucha! Beruška zachránila spoustu nevinných občanů před smrtí!'"

,,Hele, co tě štve?!?" Podívá se na mě.

,,Možná to, že je dokonalá. Ale co kdyby někdo věděl, kdo je? Samozřejmě by stejnou pozorností zahrnovali i její druhou polovinu. Ale takhle si tý holky třeba ani nevšimnou. Stejně jako mě! Nikdo nevidí Beruščiny chyby. Všude jsou jen její přednosti. Ale když já udělám chybu, Chloé mi to dá sežrat, učitelka mě napomene a všichni se mi rádi zasmějou. Ale k Berušce by se nikdy tak nechovali." vychrlí na mě. A mně dojde, že má pravdu. Ne v tom, že je Beruška horší, než si jí všichni představují. Ale v tom, že je nepoměr v tom, jak se chovají k Berušce a k ní.

,,Máš pravdu." uznám. Zas se zasměje.

,,Jo, já vím. Jenže, pomůže mi ta pravda nějak? Ne." Chytnu jí za ruku.

,,Rád bych ti pomohl, ale já nevím... Jak." Vyškubne se mi.

,,Vždy rád pomáháš. A přitom jseš tak slepej. Nevidíš, co je děje kolem tebe." Má tak trochu pravdu, to, že mě miluje jsem vážně netušil. Potom mě zarazí její další slova. ,,Beruška věděla, že jsem přijdeš a nechala ti tu vzkaz. Jakže to bylo... Jo. Lišaj schromážďuje síly a chce zaútočit. Paříž nás potřebuje, a i když se ti teď nemůžu podívat do očí, bojovat po tvém boku mohu. Ale připrav se. Vím, co nás čeká a nic dobrého to není." Odmlčí se. ,,A teď vypadni. Už se s tebou nechci bavit."