Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

7. Kapitola

Po skončení rozhovorů se dozvídáme, že ještě dnes v noci vyrážíme zpět do 12. kraje. Jdu se tedy převléknout do svých sklizňových šatů a čekám na zavolání.

Už se nemůžu dočkat až odsud odjedeme. Konečně uvidím matku, Prim, Hurikána... Snad mi alespoň na chvilku pomůžou utéct od toho, co mě čeká.

,,Katniss!'' vytrhne mne z přemýšlení Cetkiin hlas. ,,Pojď. Už musíme jít,'' volá.

Zvednu se a dojdu ke dveřím. Když mě uvidí, přejede mě očima od hlavy až k patě. Podle jejich lehce našpulených rtů poznám, že není moc spokojená s mým zevnějškem, ale to je mi v tuto chvíli jedno.

Za jejími zády uvidím Haytmiche a Peetu, který na mne jen nakrátko pohlédne a poté opět skloní hlavu. Ignoruji to a cestou k vlaku napjatě poslouchám Cetkii, která vypráví o tom, jak zrušení her prožívají lidé v Kapitolu.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
,,Aaagh!'' probouzím se s křikem z noční můry. Posadím se a přitáhnu si peřinu k bradě.

Sen. Byl to jen sen.

Snažím uklidnit sama sebe. Dnes byl ale jiný. Byl o blízké budoucnosti, která mě děsí více, než cokoliv jiného.

Najednou zaslechnu něčí kroky.

,,Haló?'' zavolám ochrapěle.

Před dveřmi do mého kupé se mihne stín postavy. Zavřu oči a protřepu si hlavu, jestli to není jen výplod mé fantazie. Když je otevřu, nic nevidím, ale něco mi napovídá, že tam někdo byl.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
,,Tak, a jsme doma. Nevím jak vy, ale já jdu náš šťastný návrat náležitě oslavit.'' zamručí přiopitý Haytmich a vydává se k Vesnici vítězů.

Peeta nadále stojí vedle mne a rozespale mžourá do mlhavého, chladného rána.

Od rozhovoru v Kapitolu jsme spolu mluvili pouze jednou a to když chtěl podat mísu se salátem. Dlouze na něj pohlédnu. Vypadá, jako by nad něčím přemýšlel. Po chvíli nerozhodného přešlapování se ke mně otočí.

,,Jdeme?'' Zeptá se unaveně a já přikývnu.

Asi v polovině cesty se znovu ujímá slova: ,,Katniss, já... chtěl bych se omluvit za to, jak jsem na tebe vyjel. Bez důvodně. Chtěl jsem se ti omluvit už dřív, ale styděl jsem se,''

Na chvilku se odmlčí a poté pokračuje: ,,Pro mě to taky není pohádka růžovým sadem. Potřeboval jsem se ujistit, že jsem udělal správně, když jsem vytáhl tu hloupost o tom dítěti.''

,,A jakou odpověď jsem ti dala?''

,,Ne. Bohužel je to pravda. Nenapadlo mne, že by to Snow udělal a hrozně moc mě to mrzí. Nechtěl jsem, aby ses kvůli mně musela vzdát všeho, cos kdy chtěla. Aby ses celý život trápila.'' řekne smutně a sklopí oči na špičky svých bot.

,,Ne. Tak to není,'' oponuji. ,,Je dobře, žes to udělal. Nikdy bychom už neviděli naše rodiny, přátele.''

Jde na něm vidět, že jsem neuklidnila. Vím, že chtěl slyšet odpověď na jinou otázku, na tu, na kterou mu dát odpověď nemohu. Alespoň prozatím. A kdo ví, jestli vůbec někdy.

Ahoj!
Moc se omlouvám, že dlouho nebyla nová kapitola, ale byla jsem na dovolené bez možnosti přístupu k wi-fi. Doufám, že se vám bude alespoň trochu líbit.
PS: V noci jsem se nudila, a tak jsem trochu přemýšlela. Peeta symbolizuje pampelišky - příslib života, nadě. Ale nevnímá jej Katniss spíše jako dotěrný plevel, jež je všude kam se podíváte, ale za žádnou cenu se ho nemůžete zbavit....?

#chvilkafilozofie :)