Přežít mezi Vikingy-Dopsané

Zraněný

 „Dáme ho do postele."řekla Rosalie.

„Potřebuješ ještě něco?" zeptala se jí Ceana.

„Ne ne, to je dobrý. Postarám se o něj a zavolám léčitele."

„Bydlíme kousek od něj, tak ti ho sem pošleme." Baodan se na ní usmál. „Až se probudí, dej nám vědět."

Odešli.

Rosalie si sedla do tureckého sedu na postel a začala mu sundávat boty a košili. Po uvážení mu rozvázala i tkaničku na kalhotách, zakryla mu klín a kalhoty mu sundala.

„To byl vždycky můj největší sen. Mít v posteli nahýho chlapa v bezvědomí." řekla mu ironicky.

Začala ho prohlížet a hledala důvod, proč se ještě neprobudil. Už to byly asi dvě hodiny. Zanedlouho zaťukal léčitel na dveře. Rose mu otevřela a dovedla ho za Erikem.

„Jak se to stalo?" zeptal se.

„Přepadli nás. Žádný zbraně, byl to pěstní souboj. Moc jsem z toho neviděla, ale jeden chlápek ho praštil a on se svalil na zem. Dýchá, ale neprobouzí se."

„Jak už je to dlouho?"

„Asi dvě hodiny, nejsem si jistá."

„Dobře, prohlídnu ho."

Došel k němu a začal mu prohmatávat hlavu. Poté mu začal prohledávat celé tělo. Když odkryl přikrývku, Rose zrudla a odvrátila se.

„Vypadá v pořádku. Nechám vám tady nějaké bylinky proti bolesti a na hojení. Nechejte je vylouhovat v horké vodě a ať to vypije. Do pár hodin by se měl probudit. Pokud se do zítřejšího poledne nevzbudí, zavolejte pro mě."

Odešel.

„Tak co myslíš, Eriku, kdy se nám probudíš? Co třeba hned teď. Protože já tě tady budu oblažovat svojí společností, dokud se nevzbudíš a zůstanu s tebou v posteli." Ďábelsky se zasmála. „Takže, copak na to říkáš?" Políbila ho na rty a usmála se. „Být tebou, raději bych se probudila. Co tomu říkáš?" Znovu ho políbila a on jí začal polibky vracet.

„Mám jiný nápad, já budu vzhůru a ty tady se mnou zůstaneš." Usmál se.

„Probudil ses." zajásala a vrhla se mu kolem krku.

Položil jí ruku na záda a přitáhnul k sobě. „Jsi tak krásná, když se směješ."

„Léčitel mi tady pro tebe nechal bylinky, tak ti z nich udělám čaj. Hnedka se vrátím a můžeme pokračovat." Jemně ho políbila na tvář.

„Ale rychle. Jinak budu moc, moc smutný." Zatvářil se tak nešťastně, jak to jen dovedl, až Rose vyprskla smíchy.

„Hned jsem zpátky."

Za chvilku byl čaj hotový, a tak mu ho donesla.

„Není to moc horké?" zeptala se, když si ho od ní bral.

Místo odpovědi se rozkašlal. „Spíš hořké."

Vzala si prázdný hrníček a položila ho na stůl.

Vrhla se mu kolem krku. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

Položil jí ruku na záda a začal jí po nich hladit. Vklouzl rukou pod její tuniku a pokračoval v hlazení její kůže. Začal jí líbat na krku, jemně oždiboval jemnou kůži pod jejími čelistmi. Políbil jí a jeho jazyk se prodral do jejích úst. Ani jeden si nevšímal toho, že je Erik nahý.

„Eriku, ... já...ne... tak... rychle." Mumlala do jeho rtů.

„Promiň, nechal jsem se unést." Pustil ji.

„Ne, neomlouvej se. Nemůžeš za to."

„Ale můžu. Sliboval jsem, že tě nebudu do ničeho nutit a teď se chovám jako bastard."

„Ššš, ale nechováš. Pouze ještě nejsem připravená."

Sedla si mu na klín a políbila ho. Ruce kolem jeho trupu. Jemně jí hladil palcem po lícní kosti. Druhou rukou zajel do jejích vlasů, užíval si jejich hebkost a hustost.

„Slibuju, že tě nikdy nebudu k ničemu nutit, pokud nebudeš chtít. Miluju tě."

„A já tebe." Najednou se ozval jeho žaludek. „Vážně? Vždyť si toho snědl včera večer tolik."

„Já mám hlad vždycky."

„Omlouvám se, ale jediný, co tu je, je chleba s máslem a džemem nebo se sádlem. Možná tam mám ještě kousek masa, ale tím končíme. Celou domu jsem tu byla s tebou a nestíhala jsem vařit."

„To nevadí. Udělej mi první věc, kterou najdeš. Anebo, víš ty co, půjdu s tebou." Zvedl se a zatočila se mu hlava.

„Tak se mi zdá, že zůstaneš tady. Za chvilku jsem zpátky." Došla k němu a jemně ho políbila.

Došla pro jídlo a zase se vrátila. „Pojď se najíst a potom půjdeš spát."

„Dobře, ale nejprve mám jednu otázku. Jak ses zbavila všech těch útočníků? Nepamatuju si to."

„Dobrá, tak ti to rychle vylíčím celý. V jednu chvíli jdeme domů, poté nás napadnou. Je jich pět. Ty mě pošleš pro pomoc, ale nevšimneme si šestého, který se do té doby skrýval ve stínu. Ten mě začal osahávat a já ho kopla a běžela pryč. U cesty jsem našla kámen a hodila ho po něm. Strefil ho do hlavy a omdlel. Poté jsem posbírala další kameny a začala je házet po tvých soupeřích. A když tě Bard omráčil, skončil mu jeden kámen v rozkroku a druhý ho praštil do spánku. Poté jsem běžela za tebou, jenže ty ses ne a ne probudit. Potkali mě Ceana a Baodan a pomohli mi tě odtáhnout sem. Poté přišel léčitel. A zbytek už znáš."

„Jsi ta nejstatečnější žena, kterou znám." Políbil ji do vlasů. „Ale nesmíme to podceňovat. Až se mi nebude točit hlava, naučím tě bojovat a střílet z luku."

„Eriku, já neunesu ani meč ani sekeru." Podotkla.

„Zlatíčko, nikdo po tobě nebude chtít, abys bojovala s mečem a sekerou. Rychlé bodnutí dýkou je mnohdy účinnější než meč a sekera. A ukážu ti, jak dýkami ránu mečem zablokuješ. Se sekerou to bohužel nejde."

„Dobře, ale teď se vyspíš a poté navštívíme Ceanu a Baodana. Slíbila jsem jim, že jim dám vědět, až se vzbudíš. Ale nechci tě tady nechat samotného."

Svlékla se do noční košile a lehla si k němu. Přitiskla se k němu a on si položil hlavu na její hrudník a usnul.

„Jen spi." zašeptala Rosalie a pohladila ho po vlasech.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se budu učit bojovat. Vždycky jsem si myslela, že se jednou vdám, budu svého muže nadevše milovat, postavíme si dům naproti tomu tatínkově a bráška nás bude navštěvovat. Budeme mít dvě děti. Staršího syna a mladší dcerku. Osud to však chce jinak. Nemám si ale na co stěžovat. No dobrá, nežijeme naproti tatínkovi a nejsem za něj vdaná. A určitě zde nebudu mít květinovou zahrádku, ale to nevadí. I tak jsem šťastná. A myslím, že šťastní jsou i otec a bráškou. Setkali se v nebi s maminkou."

n