Přežít mezi Vikingy-Dopsané

Po zimě vždy přijde jaro

Dnešní kapitolu bych chtěla věnovat všem čtenářům, kteří mě po celou dobu psání podporují a píšou mi tak nádherné komentáře. Dneska, když jsem se podívala na profil, abych napsala další díl, zjistila jsem, že "Unesená" už je #3 v historické fikci. Za což vám chci všem hrozně moc poděkovat. Za všechnu vaší podporu, votes a nádherné komentáře, u kterým se vždycky málem rozbrečím. Jste ti nejlepší. ♥ ♥ ♥

Přes sever přeběhla zima. Krutá, se silnými větry a vydatným sněžením. Rosalie z toho byla nešťastná a vzpomínala na svůj domov. Ale na druhou stranu zde měla Erika a tato nehostinná krajina už jí docela přirostla k srdci. I když tu byla hrozná zima.

Zatopila v krbu, aby se zahřála. Už zase bude muset Erika požádat, aby nasekal další dříví. Poté si vzala prkýnko, nůž a začala krájet cibuli. Najednou se jí zatočila hlava a ona omdlela.

O pár hodin později přišel do kuchyně Erik a spatřil ji na zemi. Vykřikl její jméno a rozběhl se k ní. Přiložil ji prst na krkavici, aby zjistil, co se děje. Dýchala a fungovalo jí i srdce. Ale ležela zde v bezvědomí, ne a ne se probudit. Zvednul jí do náruče a odnesl do postele. Na čelo jí položil obklad.

„No tak lásko. Vzbuď se miláčku. Rosalie, zlatíčko, vzbuď se." Jemně jí políbil na rty.

Stiskla mu ruku a lehce zamrkala. Poté vytřeštila oči a zeptala se ho. „Co se děje? A proč ležím v posteli, vždyť už je asi deset? Proč jsi mě neprobudil?"

„Jsem tak rád, že jsi v pořádku."

„Ehh... to je moc pěkné, ale co se stalo?"

„Omdlela jsi. Našel jsem tě v bezvědomí v kuchyni."

„Ehh... to si vůbec nepamatuju."

„Dneska zůstaneš v posteli a ani se odsud nehneš, minimálně dokud nezjistíme, co se s tebou děje."

„No dobře, ale jenom dneska."

Usmála se na něj, ale potom se jí obličej zkřivil bolestí. Chytila se za břicho, vystřelila z postele a odběhla pryč. Navíc byla pouze v noční košili. Erik se rozběhl za ní. Doběhla ke kadibudce na zahradě a začala zvracet. Erik jí přes ramena přehodil plášť, který při běhu sebral z věšáku a podržel jí vlasy, aby si je nepozvracela. Podepřel ji, aby nespadla a odvedl zpátky do postele. Donesl jí mísu.

„Tak a teď už se odtud doopravdy ani nehneš. Zavolal bych léčitele, ale to bych tě tu musel nechat samotnou."

„Léčitel ani není potřeba. Určitě je to jenom nějaká střevní viróza. To zanedlouho přestane. Nemusíš si dělat starosti. Akorát dneska nebude naše obvyklá hodina lukostřelby a určitě ani to, co po ní většinou následuje. Omluv mě." Vyzvracela se do misky a po chvíli usnula.

Erik mísu vynesl a utřel jí ušpiněné rty.

„Co jí jen může být? Chřipku nemá, to by měla horečku. Ale co jiného. Co to je za zvláštní nemoc, která jí postihla."

Seděl u ní celý den. K večeru se znovu vzbudila. Byla hrozně bledá a celkově nazelenalá. Donutil ji vypít čaj, aby získala zpátky tekutiny, které vyzvracela. Znovu usnula. Políbil ji na čelo a došel pro léčitele.

*

„Co přesně se s ní děje?" zeptal se ho druid.

„Netuším, omdlévá a zvrací. Probíhá to už celý den."

„Kde to bolí, slečno?" zeptal se nemocné.

„Všude, ale nejvíc moje břicho. Připadá mi jako by mi někdo rozřezával břicho a hlavně podbřišek dýkou."

„Podívám se na to. Vyhrňte si tu košili po začátek žeber." Došel k ní a začal jí prohmatávat oblasti, o kterých mu řekla.

„Eriku, mohl byste prosím počkat venku?"

„Ehh... jistě."

*

Erik se modlil k Odinovi, aby byla Rosalie v pořádku. Miloval jí a nechtěl, aby se jí něco stalo.

„Snad bude v pořádku. Musí být v pořádku."

Zanedlouho přišel druid.

„Už vím, co jí je. A není to žádná nemoc. Je těhotná. Neřekl jsem jí to, protože zase usnula, takže je to pouze na vás. Zvracení a omdlívání by mělo časem přestat. Blahopřeji." Odešel.

„Tak ze mě bude otec. To jsem doopravdy nečekal. Neplánoval jsem to zrovna na teď, ale až poté. Nejprve musím zajít za Arturem, abychom z ní udělali svobodnou ženu. Zajímalo by mě, co na to řekne. Ale je tak mlaďoučká, v červnu jí teprve bude šestnáct, a už bude matkou. No uvidíme, jak se na to bude tvářit, až jí to povím."

Už se pomalu probouzela. Zamrkala a protáhla se. Poté se na něj podívala a zeptala se, na co přišel druid.

„Eh... no... jak to tak říct... bude z tebe matka." vykoktat Erik.

Zalapala po dechu. „Já porodím bastarda. Ne, ne, ne. Nejen, že s Erikem spím a nejsem vdaná, ale teď jsem i těhotná. Pane Bože, já skončím v pekle. Já nechci do pekla, to ne. Stala se ze mě děvka, obyčejná děvka. Spím s ním a přitom nejsem vdaná. Pane Bože, pane Ježíši, panno Mario, prosím, odpusťte mi. Já to tak nechtěla. Teda miluju ho, to ano, ale nejsem za něj vdaná. Co má dělat? Co jen mám dělat? O vraždu svého dítěte se nepokusím a ani o sebevraždu, ale co mám dělat. Porodit ho a vychovávat bastarda? Pane Bože, prosím, odpusť mi."

Panikařila, ale na venek to ovšem nadala znát. Místo toho se zářivě usmála a řekla. „Jsem z toho nadšená."

kA\

A/D: Toto byl nejspíš jeden z posledních dílů, které v dohledné době napíšu. Možná něco uploaduji zítra, přičemž o tom silně pochybuju. A další dny pojedu do Německa, Rakouska a Švýcarska-žádná wifi, budu chodit po horách. Takže minimálně do pátku, žádný další díl nečekejte. Jestli napíšu další kapitoly v autobuse, to ještě nevím. Záleží na tom, jestli budu mít psací náladu. Psací sešit si s sebou beru, ale uvidíme.

Jinak doufám, že se vám kapitola líbila. V příštích dílech už se toho bude dít mnohem víc a bude to mnohem akčnější. Ještě jednou děkuju za vaší podporu, votes a krásné komentáře.

The Elisse