Nikdo neví, co jí trápí

Úsměv štěstí

Probudila jsem se na pokoji v nemocnici. Nepamatovala jsem si, co se stalo. Podívala jsem se na sebe a hned se mi vše vybavilo. Nemohla jsem se pohnout. Začala jsem tiše brečet. Nevěděla jsem, co se mnou bude. Táta je v kriminálu a k mámě nechci!

************************************

Přišel ke mne policista a začal se vyptávat. Musela jsem podstoupit výslech (Policista $ ,Meli ~)
$ Myslíte, že zvládnete výslech?
~Ano
$ Dobrá, tak začneme.
Kdy se vaši rodiče rozvedly?
~Když mi bylo 5let.
$A matku jste viděla naposledy kdy?
~Nedavno, asi po 10letech přijela.
$ Rozuměli jste si?
~Ne.
$ Z jakého důvodu?
~Chtěla, abych jí říkala mami a chovala se namyšleně. A druhý den už tu nebyla.
$ Co se dělo pak?
~Pak začal být táta podrážděný a agresivní.
$ Začal vás týrat?
~Ano.

Policista byl poměrně mladý, a tato odpověď ho zaskočila.

$ Jak dlouho vás týral a bil?
~Asi měsíc.
$ Cože?? Ehm..pardón. Proč jste to nikomu neřekla?
~Vyhrožoval mi, že mi ublíží.
$ A proč vás včera zbil?
~Protože jsem to řekla kamarádovi, a on se to dozvěděl.
$ Dobře, to nám stačí.
~A co se mnou teď bude?
Podíval se na mě, skoro brečel.
$ Půj... o tom vám poví sociální pracovnice.
~Tak naschle..
$ Naschledanou slečno.
Nevěděla jsem co dělat. Jen jsem přemýšlela.

***********************************

Přišla sociální pracovnice. (soc.pracovnice &, Melis ~)
& Dobrý den. Jste slečna Melisa...
~Ano.
& Děkuji, mohu si sednout vedle vás?
~Jistě.
& Musím s vámi probrat, co s vámi teď bude.
~Já vím. °_°
& Váš otec vás týral a bil. Jemu do péče už vás nesvěříme.
~Ale proč?
& 1.Půjde do vazby, minimálně na 10let
2.Je tu riziko, že by se to mohlo opakovat.
~Ale tohle bylo vyjímečně. Táta není násilník a tyran! zvýšila jsem hlas a zamračila se.
& Ano, ale zákony to nedovolují.
~Pitomý zákony!
& Ale je tu ta možnost, že bychom vás svěřili do péče vaší matky. Bylo by to nejlepší řešení.
~Tak to v zádném případě!
& Máte nějaké důvody, proč k ní nechcete? zeptala se udiveně.
~Ano mám. Neozvala se snad deset let a pak přijela. Nebudu ji brát jako svoji matku! To ona za to všechno může. Jen přijede a vše je naruby. To ona! Ona za to mohla! křičela jsem a rozberečela jsem se!
& Myslím, že vás zcela nechápu, ale je potřeba, aby jste se uklidnila.
~Moje matka může za to, že se táta choval takhle. To kvůli ní! Přijela a zase odjela. To kvůli ní, byl táta naštvaný.
& To mě mrzí.
~Nemusí. Je to jen cizí ženská, ne moje matka. Takhle moje matka nevypadala.
& Slečno, já vás tady chvilku nechám a za chvíli se vrátím, zatím se uklidněte.

Odešla a zavřela za sebou dveře. Musela jsem brečet, když jsem si vzpoměla, co matka způsobila. Všimla jsem si, že se na mne přes sklo "lítostivě" koukal policista. Ignorovala jsem ho.

**********************************

Pak se vrátila sociální pracovnice.
& Mohu?
~ Jistě.
& Jen vám chci dopovědět, co s vámi bude. Když nechcete k matce, tak zbývá jediná možnost.
~Děcák...
& Ano. Jiná možnost není. A ještě něco, musíte se rozhodnout už dnes. Abychom vás zítra mohli na danné místo odevzdat.
~ A-ha.. no.. já myslím, že jsem se rozhodla už teď.
& Ano?
~ Ano! Půjdu do děcáku!
& A nechcete si to nechat projít hlavou?
~ Není co..
& Jestli jste 100% rozhodnutá, tak by jste mohla už dnes odtud odejít, aby vám to nic nepřipomínalo.
~ To nevím, ale co bude se školou? Já jsem si tady našla kamarády.. to mám jít zase pryč?
& Škola je v dětském domově. Pouze pokud by jste výslovně chtěla, mohla by jste chodit do školy do které jste zapsána.
~ Tak já půjdu dnes! A ujišťuji vás, že chci chodit do školy, kde jsem zapsána.
& Tak ano. Policisté vás odvedou a zapíší do dětského domova.
~ Fajn.

Pak jsem si zbalila pár věcí, co jsem sebou měla. Do pokoje přišel policista a zvláštně na mne koukal. ,,Jste v pořádku?''zeptal se zvědavě. ,,Ano.. a co je vám po tom!''sykla jsem drze. ,,Jen jsem se zeptal.'' řekl sklesle. ,,Policista nesmí být ovlivňován. Tak nějak to je! Takže..'' odcekla jsem naštvaně. ,,To sice ano, ale vy musíte být v pořádku, aby jste byla připravena na převoz.'' řekl.
,,Ano jsem v pořádku. Stačí? Stejně o mne vše víte, tak co?'' sykla jsem. ,,Můžeme tedy jset?'' ,,Ano?'' řekla jsem odhodlaně.

***
Poté, co jsme dorazili do děcáku, mě policista odvedl dovnitř. Šli jsme úzkou uličkou, až jsme přišli do místnosti, kde seděla žena. ,,Dobrý den'' řekla jsem vychovaně.
,,Dobrý den'' odpověděla mi. ,,Vy jste slečna Melisa...'' ani to nedořekla a já jí skočila do řeči ,,Ano, jsem''. ,,Tak vás tady vítáme. Já jsem Alžběta Greonsová, ale říkej mi Bety.'' řekla pohodově. ,,Mě říkejte jak chcete, Meliso, Meli, Mel...'' odvětila jsem. Poté mne zavedla do jakéhosi pokoje, kde bylo spoustu dětí v mém věku, ale i mladší. Vešli jsme dovnitř. ,,Tak děti, tohle je Melisa. Bude tady s námi. Pokud možno chovejte se k ní hezky.'' řekla milým hlasem k dětem. Já jsem se jen usmála. ,,Tak se seznamte a pak ti řeknu podrobnosti.'' řekla a odešla. Chvilku jsem jen tak stála, pak jsem si do rohu odložila tašku a sedla si na zem. Nějak mi nebylo do řeči a hlavně, já nejsem typ, co se hned baví. Ale pak ke mne zamířila jedna holka. Byla asi stejně stará jako já. ,,Ahoj, já jsem Kess.'' řekla mile. ,,Ahoj, Melisa.'' usmála jsem se.

Trochu delší část :)
Děkuji za přečtení 💞
Btw: Omlouvám se za chyby... :)