Jsme jako Přízrak

Bruslení❤

"Nepůjdem na snídani?" zeptala se mě s úsměvem Míša.

"Mohli by jsme, ale Ondra asi ještě spí. Havel- to je prostě spáč." tiše se zasmál.

"To nevadí." Míša se posadila a mě do sedu zatáhla rukou. V celém bytě bylo opravdu ticho. "Něco mě napadlo." lišácky se zasmála Míša v kuchyni. Otvírala různý skříňky a šuplíky. Já jsem to ale moc nevnímal, spíše se mi umožnil pohled na její zadek.:D Probralo mě až to, když mi na hlavu nasadila cedník. Vůbec jsem nechápal o co jí jde, připadal jsem si jako v dětské hře na vojáčky. Do jedné ruky mi vrazila pánvičku a do druhé lžičku. Už mi to došlo.

"Chudák Ondra." se smíchem jsem vzdychl.

"Takže víš, co mám v plánu?" přikývl jsem. "Tak jdeme." na hlavě měla hrnec a v rukou to stejné jako já. Pomalu otevřela dveře od Ondry pokoje. První se ujisti, že ještě spí. Pak jsme se přesunuli po špičkách k posteli. "Tři..Dva..Jedna.." začala odpočítávat. "TEĎ" zakřičela a oba jsme začali bouchat do hrnců. Opravdu to byl hluk a v tu chvíli jsem litoval všechny sousedy. Alespoň, že ty dva nemají rodiče doma. Při prvním bouchnutím sebou Ondra cukl. Lekl se a zacpal si uši. My jsme stále plácali do našich 'bubínků' a smáli se tomu. "Přestaňte!!" zakřičel na nás. Už toho bylo dost, tak jsme ho poslechli. Míša ale hned utekla. Nevěděl jsem, jestli tam zůstat a omluvit se mu nebo utéct taky. Nemohl jsem se rozhodnout, tak jsem obě varianty sloučil do sebe. Se smíchem jsem se mu omluvil a utekl. "Jste hrozný!" zakřičel na nás.

"Tak to se povedlo." šibelsky se zasmála čekající Míša u sebe v pokoji.

*Pohled Míši*

"To sice jo, ale teď už jen budem čekat, kdy nás takhle probudí on." pokrčil rameny. V kuchyni už byl brácha, já se na něj nevinně uculila jako sluníčko, on mě probodl pohledem.

"Vím, že to byl tvůj nápad." promluvil.

"Co budeme dnes dělat?" snažila jsem se změnit téma.

"Ať tě to příště už ani nenapadne." Ondra, ale nechtěl. Protočila jsem očima a zrovna k nám přikráčel Luky.

"Půjdem dneska na brusle?" zeptal se. Jako by mi četl myšlenky.

"A ty jsi čtenář mozků?" zasmála jsem se a Luky se mnou. Dokonce se trochu zasmál i Ondra.

"Akorád nemám brusle." zklesl Luky.

"Tak jak chceš jít na brusle, když je nemáš?" zasmál se povíšeně Ondra. "Ale tak jako já ti klidně půjčím." zklidnil se, když jsem se na něho podívala. Ondra teda Lukášovi půjčil brusle a my jeli ruku v ruce na cyklostezku. Ta cesta tam, byla docela nebezpečná, protože jsme jeli po silnici plný kamínků a sem tam někdy projelo auto, ale zvládli jsme to. Nafotili jsme několik fotek a užili jsme si to. Na konci cyklostezky jsme si sedli do trávy a jen tak si povídali. Bylo to úžásné. Já toho kluku miluju víc a víc. Museli jsme se ale vrátit na oběd. Snídani jsme měli s sebou-jen rohlík a salám. Doufám, že nám alespoň Ondra něco uvařil. Odemkla jsem byt a vstoupila dovnitř s Lukym v patách. Bylo tam hromový ticho.

"Ondro?" -nic. "Ondroo!" zavolala jsem ještě jednou, odpověď se mi ale nevrátila.

Ahoj
Moc se omlouvám, že už 3 týdny nevyšla nová kapitola- zkouškový období a dost koncerty(minimálně 3 dny po koncertech vždycky nepíšu :D) Tuhle část jsme měla skoro dopsanou a posledních pár řádků jsem dopsala teď :)
Děkuju všem❤