Nikdo neví, co jí trápí

Výslech?

,,Neboj, tady si zvykneš.'' řekla Kess a usmála se. ,,Doufám..'' zamumlala jsem si pro sebe.
,,Hele, vadilo by ti, když by jsi mi, nebo spíš nám, řekla, proč jsi tady?'' zeptala se zvědavě. Pak se začaly kolem scházet ostatní děti.
,,No... tak fajn..'' řekla jsem nervózně. ,,Takže..Když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem s tátou. Máma se o mne vůbec nezajímala. Bydleli jsme na vesnici, takže jsme neměli moc peněz. Pak se začala situace zhoršovat. Neměli jsme peníze, tak jsme se přestěhovali sem. Tady měl táta nabídku na práci za víc peněz. Po dvou dnech jsem se šla zapsat do školy. Nejdřív to bylo těžký zapadnout, protože nejsem až tak upovídaná. Ale pak jsem si našla dva kámoše a bohužel i jednoho nepřítele. Ale to nebyl ten problém.
Když už jsem si zvykla na všechny nové věci a celkově na město a život tady, tak jsem byla ráda. Ale jednou jsem přišla domu a tam byla cizí ženská. Táta mi jí představil jako Stefani, mojí mámu. Chovala se s prominutím jako namyšlená kráva.'' všichni se pousmáli, ale já pokračovala...
,,Chtěla, abych jí říkala mami. Ale to jsem nedala, po deseti letech přijede a mám jí říkat mami? Takže jsem byla v pokoji. Druhý den ráno, už u nás nebyla. Táta taky nevěděl, kde je. Mě to bylo jedno a šla jsem do školy. Když jsem se vrátila, všechno bylo rozbité. Táta byl vzteky bez sebe. A jak jsem se ho snažila uklidnit, tak jsem dostala facku. A pak už se to táhlo, že mne táta fackoval, vyhrožoval mi a podobně.'' po tváři mi tekla slza.
,,A kvůli tomu si tady?'' zeptala se Kess udiveně. ,,Ne, ono.. ten poslední den mě táta viděl, že jsem kamarádovi řekla, že mě táta bije, ale to jsem nesměla. No a když jsem přišla domu, tak mě začal bít a já skončila na zemi. Pak do mě kopal a nadával mi. Já jen ležela. Pak do dveří vtrhla policie spolu s mým kamarádem. Skončila jsem v nemocnici. A pak jsem musela vypovídat. Dostala jsem od sociálky dostala na výběr, jestli chci k mámě nebo do děcáku. A tak jsem tady!'' skončila jsem proslov. Všichni na mě s údivem koukali. ,,A jak dlouho tě bil?'' zeptal se jeden klučík. ,,Asi měsíc a půl..'' řekla jsem. ,,To jsi to trpěla?'' zeptala se Kess. ,,Musela jsem. Neměla jsem jinou možnost..'' řekla jsem sklesle a začala brečet.
,,Ale jsi hrdinka. Že jsi to zvládla. Ale já bych utekl!'' řekl jeden kluk.
,,Také jsem se o to pokoušela, ale pak jsem byla celou noc připoutaná k posteli...'' odpověděla jsem..

***
Po dlouhém povídání už byl večer. Já se konečně seznámiala s pravidly a různými místnostmi. Večer jsem nemohla spát. Jen jsem koukala do stropu a přemýšlela. Ale pak jsem na chvilku usnula...

Děkuji za přečtení :)