Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 8

Marcel se oblékl do upnutých kalhot a přehodil přes sebe své růžové tričko. Podíval se okolo, až se pohledem zastavil u Louise, který se podpíral loktem a podrobně si Marcela prohlížel. Každý jeho pohyb, každý tah jeho ruky, každou grimasu v jeho obličeji. Marcel se zašklebil a z jeho úst vyšel tichý smích. Louisův pohled na něm byl však jako přikovaný. Stále jej sledoval, pozorně, jako kdyby snad z něj jen na chvilinku spustil oči, mohlo by se něco stát a Marcela to už začalo drobet znervózňovat.

"Ehm, Boo?" zíral Marcel na Louise, ale ten držel rty u sebe.

"Loui?" zamračil se Marcy. Louis zatřásl hlavou a pár vlasů mu spadlo do čela. Odhrnul je a usmál se.

"Jop?" řekl až dětsky a roztomile pokýval hlavou ze strany na stranu. Marcel se uchechtl.

"Proč si na mě celou tu dobu tak koukal?" optal se Marcel.

"Co? Mám to snad zakázané?" usmíval se Loui.

"No, to ještě ne, ale už to nedělej," skousl si Marcy spodní ret. Louis se zapřel rukou o podlahu a zvedl se. Zavrávoral, ale udržel se na nohou, načež okamžitě, pomalým krokem přešel k Marcelovi. Uchopil ho za bradu a vtiskl mu pusu na rty.

"A pročpak bych to neměl dělat?" díval se Marcelovi do očí.

"Protože, pro-, prostě neměl bys," zamrkal Marcel a sklopil pohled. Louis si povzdechl.

"Ale zlato, vždyť jsem si tě jen prohlížel," pokrčil Louis rameny a nedokázal pochopit, co na tom Marcelovi tak vadí.

"Když," promluvil Marcel, ale svou řeč opět zalomil.

"Když co?" díval se na Marcela Loui.

"Červenám se a není to příjemné," zamumlal Marcel.

"Ale broučku, vždyť je to roztomilý," zasmál se Louis.

"Jestli ti připadá roztomilý zadek makaka, tak prosím," pokrčil rameny Marcel a Louiho přiměl k pohledu 'Cože?!'.

"Proč zadek makaka?"

"Přirovnání."

"Seš trdlo, viď," pousmál se Louis a objal Marcela kolem pasu.

"Jsem," usmál se Marcel a vtiskl pusinku do Louiho vlásků. Stáli tam, oni dva, spolu. Marcelovi už se dům nezdál tak strašidelný, jako předtím, ba snad vůbec. Už neměl strach. Teď toto místo miloval, jelikož právě tady byl celou noc s tím, do koho se bezmezně zamiloval. Od teď, to pro něj bylo to nejkrásnější místo na světě. A právě tady si přál začít i to, k čemu se tu noc nedostali. Marcel byl v hloubi duše snad i rád, že usnul, ale jeho touha po proniknutí do člověka, kterého miluje, ho také lákala. Velmi lákala. Ale bál se té varianty, že by to bylo naopak. Přeci jen je jako gay ještě panic, ve všech ohledech a to první polibek dostal teprve nedávno. Louiho dlaň proklouzla do Marcelovy. Propletl jim prsty a pořádně mu ruku stiskl.

"A co tvůj táta?" prolomil ticho Louiho hlas. Marcel se odtáhl a podíval se mu do očí, které však posléze sklopil a začal so prohlížet své boty. Nastalo trapné ticho, dokud se neozval Louiho povzdech.

"Marci-"

"Hele, neměl bych si koupit ještě jeden pár?" přerušil Louise Marcel s očima upřenýma na své nové boty.

"Přestaň to dělat," zamračil se Louis.

"Co? Nakupovat si nové oblečení? To chceš, abych chodil nah-,"

"Tak dost už!" pokáral Marcela Loui.

"Moc dobře víš, o čem mluvím. Přestaň utíkat od tématu. Stejně bychom o tom někdy museli mluvit, Marcy," zamrkal Louis a palcem pohladil Marcelovu tvář.

"Jo a mimochodem. Nevadilo by mi to," šťouchl Louis Marcela hravě do hrudi.

"Co by ti nevadilo?" zakabonil se Marcel, který očividně nechápal.

"Kdybys chodil nahý," mrkl Louis a Marcelovi tváře nabíraly opět růžové barvy. Marcel si okamžitě dlaněmi zakryl obličej.

"Ále, no nekecej. Makak nás přišel navštívit," dobíral si Marcela Loui a začal s chichotáním ustupovat. Marcel se dramaticky nadechl, dlaně mu sklouzly z tváře a svůj pohled zabodával do Louise.

"To jsi neměl, Tomlinsone!" zavrčel Marcel, ale to už bral Louis nohy na ramena a pádil z pokoje. Marcel samozřejmě za ním. Po domě se rozléhal smích dvou mladých zamilovaných chlapců, zatímco na druhé straně města se ronily slzy.  

Styles' house  

"Harry," ťukala Nina na dveře ložnice (photo of Harry onthe side). Takovou reakci možná ani nečekala. Poté, co se Harry dozvěděl, že je jeho syn stejný, jako on. Nezvládl to. V jeho očích se zračila bolest, zloba, stesk, vina. Ano, vina, jelikož si Harry dával za vinu orientaci svého syna. Byl zlomený. Pomalým krokem šel ke schodišti, které vyšel a pak se vydal do ložnice, kde se zamkl a nevychází. Nina ho nechala, věděla, že si vše potřebuje urovnat v hlavě, avšak to nejhorší zjištění se k Harrymu ještě nedostalo.

"Harry! Harry, otevři ty dveře!" zabušila Nina pěstičkou, ale odpovědi se nedočkala.

"Harolde Edwarde Stylesi! Otevři ty pitomé dveře!" rozhněvala se a do dveří vší silou kopla. Rána do dveří Harryho vyděsila. Nebyl si jistý, zda do dveří kopla, nebo se něco stalo, tak tedy vstal a dveře odemkl. Otevřel je a před ním seděla Nina, opřená o zeď, s koleny natisknutýma u hrudníku. Plakala. Harry se posadil k ní. Paži ji přehodil okolo ramen a přisunul si ji blíž. Nina obmotala ruce kolem Harryho krku, obličej zabořila do jeho hrudi a nadále plakala. Harry ji hladil po vlasech a tichounce zpíval. Spíše odříkával text, ale jeho hlas měl melodii.  

Take my hand lets go,
Somewhere we can rest our souls.
We'll sit where it's warm,
You say look we're here alone.

I was running in circles,
I hurt myself,
Just to find my purpose.

Everything was so worthless,
I didn't deserve this,
But to me you were perfect.  

Tato slova, co Harrymu zněla z úst, byla míněna pro Louise. Všechny písně, všechny texty, které Harry znal, obnášely bolest, ztrátu lásky, ublížení, samotu. Nině to rvalo srdce. Milovala ho. Milovala Harryho a ví, že on ji má také rád. Je to jediná dívka, kterou kdy měl rád, s kterou zplodil syna. Však problém byl, že byla dívka. Pro Harryho je tato píseň něčím, co jej popisuje. To, co od Louisova odchodu prožívá. Stále se cítí uvězněný, jako by se jeho život odehrával v kruzích a on už nemá možnost jít dál, rozvíjet se. Poté, co Louis odešel, si Harry dával vše za vinu sobě, ubližoval si, aby nalezl cíl. Věděl, že na něj Louis počká a až bude čas, přijde. A Harry nalezne cíl. Snad tím, že si ubližoval, se snažil přiblížit ten den, avšak když spatřil, jak moc tím ubližuje ostatním. Tím, o co se snaží. Přestal. Musí počkat. Musí počkat, až přijde čas.