Luck Of My Life

1.Broke Up

Takže bych se vám měla asi nejdříve představit.Jmenuji se Nicol Williams.Je mi čertstvě 17.

Jsem malého vzrůstu,mám tak 165cm.

Dlouhé vlnité karamelovo-hnědé vlasy,pronikavé tmavě modré oči co by zhypnotizovaly snad každého.

Jsem štíhlá a mám snědou pleť.Strašně ráda zpívám,miluju zpěv.Nikdo ale neví že zpívám.

Mám mladší sestru Elizhabet.Je o 2 roky mladší než já,takže jí je 15. Máme celkem dobrý vztah.

No a moje rodiče? Ti sou stále někde pryč.A když už jsou doma tak si všimají jen Elizhabet.Někdy mi přijde že do tý rodiny ani nepatřím.Nemám snima zrovna nejlepší vztah.

Jinak moje matka se jmenuje Rosalie a otec Martin.

Bydlím v malém městečku v Kanadě.Stratford.Ano je to město kde Justin Bieber vyrůstal.

Já ho nemám ráda za to moje mladší sestra ho zbožňuje a ano je to Belieberka.

Osobně si myslím že je to naivní egoista,co si myslí že je největší frajer na světě.

Ale zase zpátky ,teď už ani ve Stratfordu nebydlím,protože se stěhujeme do LA.

Jeden z důvodů proč se stěhujem je rodičů práce.A ten druhej je,že ségra má jít na střední a vybrala si  jednu snobskou školu v LA.

Jo nejsme na tom peněžně špatně.Já budu muset opustit kamarády,školu a přítele Matta

*ale zpátky do reality*

Zrovna se procházím kolem řeky v parku s Mattem.Ruka v ruce.

Už ví že se stěhujem tak sme se šli projít a rovnou se rozloučit.

Furt nemůžu uvěřit že se stěhuju.Z mého přemýšlení mě vytrhlo Mattovo mávání před obličejem.

"Země volá Nicol" řekl se smíchem Matt.

"Vnímám" odvětila jsem rychle,začli jsme se smát.Sedli si na lavičku opodál.

"Musím ti něco říct"  řekl vážně.Trochu jsem se bála.

"Tak povídej"vyzvala jsem ho.

"Spal jsem s Mirandou"řekl s bolestí v hlase.

Miranda je školní děvka,co spala snad s každým.

Stačila jsem jenom otevřít pusu,ale zase jsem jí rychle zavřela,protože jsem nevěděla co na to říct.Po tvařích se mi začli kutálet slzy.

Díval se na mě s lítostí v očích.

"Mrzí mě to"vydal ze sebe.

"Jak jsi mohl"řekla jsem a dívala jsem se přitom jinam.

"Byl jsem opilý,využila příležitosti a prostě je mi to-to líto"začal tochu koktat.

"Takže ty se vyspíš s Mirandou,svedeš to na chlast a na Mirandu.A vlastně ty za nic nemůžeš viď?"Teď se mi zlomil hlas.

"Myslela jsem že mě miluješ a že by si mě nepodvedl,ale asi jsem se spletla.Teď jsem docela i ráda že se stěhuju abych se na tebe nemusela dívat,nemusela dívat na Mirandu.Věřila jsem ti a ty jsi mě zklamal.

Dokončila jsem svůj monolog a rozbrečela jsem se jěště víc.

"Omlouvám se Nicol,je mi to vážně moc líto"

"Nech mě už napokoji,nestojím o tvou lítost".

Dořekla jsem poslední větu,otočila se kněmu zády a kráčela jsem od něj pryč.

Slyšela jsem jenom jak volá moje jméno.

Nevnímala jsem to.

Nechtěla jsem se otáčet.