Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

18.

A co se stalo?" zeptala jsem se jí a sedla si vedle ní na gauč. ,,Prý mě už pár měsíců za zády pomlouvala, věděli to všichni z našeho stupně, kromě mě a báli se mi to říct." ,,A kdo ti to řekl?" ,,Marie. Pochopila jsem, že to s Viktorií nemělo žádný smysl a že správně kamarádství, které jsem kdy měla bylo s tebou a Marií." řekla mezi vzlyky a zabořila hlavu do jednoho z polštářů.

Chudák. Začala jsem ji hladit po zádech. ,,To bude dobrý." ,,Ne, nebude." ,,Ale jo, najdeš si novou a lepší kamarádku. Věřím ti." řekla jsem a usmála se na ni.

Tohle je ta chvíle kdy musíte být člověku oporou. Dokázat mu, že by to mohlo být daleko horší a za každou cenu stát při něm.

,,Nechceš se napít?" ,,Jo." Šla jsem do kuchyně nalít nám vodu a když jsem se vrátila do obýváku, Martina držela v ruce mobil a něco tam zuřivě ťukala.

Přišla jsem k ní a viděla, jak Martina vymazává všechny fotky s Viktorií.

,,Tohle je první krok. Vezmi všechno, co ti ten člověk  připomíná a zamkni to na spod krabice." řekla jsem a podívala se na ni. Konečně odtáhla obličej od telefonu, podívala se mi do očí a usmála se.

,,Díky, že i po tom všem, jsi na mě tak hodná." ,, Od toho jsou přátelé."