Samotářka

Vize

„Proč se chceš vzdát funkce zástupce?" zeptala jsem se Jane jakmile jsme vstoupili na část obrovské zahrady za domem. Jane si zhluboka povzdechla.

„Myslela jsem, že aspoň ty mé rozhodnutí pochopíš," odpověděla vyrovnaně. Podala jsem jí svoji láhev whisky, kterou si bez váhání vzala a napila se z ní.

„Právěže nechápu a potřebuji to vysvětlit. To víš, stařecká demence." Jane se pobaveně zasmála a navrátila mi láhev.

„Ty a demence? To nejde do sebe." Pokrčila jsem rameny a napila se whisky. "Proč bys mě chtěla jako zástupkyni?" Nechápu, jak Catharine může mít dceru jako Jane, protože ona je přesným opakem své matky. Zatímco Catharine je mrcha, Jane je rozumná a chytrá žena, která s každým jedná rovně.

„Protože jsi lepší než tvoje matka i sestra. Viděla jsem to už dřív a vidím to stále. Tvé spojení s vodou je překvapivě silné a jednou z tebe bude dobrá vládkyně, jakou mohla být i tvoje teta."

„Znala jsi ji dobře? Myslím mou tetu Emily."

„Byla to jedna z těch lepších vládkyň, které jsem poznala a taky jedna z mnoha s kterými jsem dokázala vycházet. Já tě jen žádám Jane, abys svoje rozhodnutí přehodnotila. Až si vyberu nástupkyni já můžete si rozumět."

„To máš nejspíš pravdu. Většinu toho co vím, je jen díky tvým radám a znalostí. A pokud tvoje zástupkyně projde stejným kázáním jako já, určitě si budeme rozumět."

„Já nedávám kázání," bránila jsem se. S Jane jsme se dohromady zasmály. "Slib mi, že to aspoň zvážíš bez vlivu tvé matky." Jane přikývla a objala mně.

„Děkuji, Cornelie. Doufám, že si zase brzo promluvíme. Užij si zbytek večera a nezlob moc svého Mistra." Jane se ke mně naklonila ještě blíže. "Matka má u něj v domě špeha. Buď opatrná," zašeptala mi do ucha. Odtáhla se ode mě s úsměvem, který jsem jí vrátila, i když uvnitř mě rostla zuřivost.

„Vrátím se zpátky mezi ostatní hosty. Půjdeš taky?" zavrtěla jsem hlavou a stále předstírala usměv. "Zatím Cornelie." Jane se otočila a zamířila zpátky k domu, zatímco já jsem pokračovala ve své cestě hlouběji do zahrady. Měla jsem chuť vraždit, když mi Jane řekla, že je v domě Richarda špeh. Vládci měli zakázané špehovat své poddané. Jediný, kdo jim mohl poddávat informace byli u upírů Mistři, u vlkodlaků alfové a další vůdci jiných skupin. Když je poddal někdo níže postavený bylo to považováno za špionáž, kterou nikdo netoleroval. Navíc obvykle nikdo z druhů neměl v povaze říkat vládcům informace, některé až příliš osobní. Dávali jsme jim tím svobodu, kterou teď Catharine porušila a zadělal si na velké potíže. Jestli se druhy vzepřou vůči vládcům, nedopadne to dobře.

Uslyšela jsem, jak někdo utíká směrem ke mně a když jsme se otočila uviděla jsem malou postavu s kapucí přes hlavu utíkat od domu k bludišti stvořeném keři. Její oblečení bylo celé tmavé a podle mě až příliš uháněla. Během chvilky jsem stála před ní a osoba do mě prudce narazila. Nemohla být vyšší než metr šedesát a podle pachu nepatřila ani do tohohle domu. Každý ze zdejších sloužících měl určitý pach tohohle sídla, ale ona ne.

Osoba zvedla hlavu a skrz kapuci na mě pohlédla mladá tvář asi patnáctileté dívky s výraznými hnědými oči a tmavými vlasy. V jejích očí byl strach, vzpurnost, tvrdohlavost a odvaha.

„Kdo..Jak?" vyblekotala ze sebe, ale potom se hned vzpamatovala a snažila se kolem mě utéct pryč. Díky rychlým reflexům jsem ji chytila za ruku a trhla jí zpátky k sobě. I přes ušmudlanou černou mikinu jsem poznala, že její ruce jsou převážně kost a kůže.