Šly jsme dál chodbou. „Vem si věci." řekla jedna. Zamířila jsem ke skříňce. „Ale Já jsem ještě neobědvala." „To nevadí. Jídla tam bude dost." řekla ta druhá. „Kde?" zeptala jsem se. „To je jedno." „Hlavně už pojď." Vzala jsem si věci a vydala jsem se za nimi. Po cestě jsem se jich vyptávala jak se jmenují a kam mě to vlastně vedou. Jedna se jmenuje Kira a ta druhá Issabel. „Tak jsme tu." řekla Kira. „Běž dovnitř." vyzvala mě Issabel. Vešla jsem do domu. „Tady doleva." upozornila mě Kira. Vešla jsem do místnosti. Tam sedělo několik lidí v divném černém oblečení, drželi se za ruce a něco mumlali. Issabel zatleskala. „Prosím o klid." Všichni rázem ztichli. Zamířil k nám nějaký muž. „Tohle je náš bratr Jay." „Vede celý kmen." řekli Kira a Issabel „Jaký kmen?" zeptala jsem se. „Všechno ti vysvětlíme. Nicku!!" zvolala Kira. „Vysvětli tady Angie historii našeho kmenu." rozkázala Issabel. Hned přišel jeden kluk. Podívala jsem se na něj. Měl krásný tmavě hnědý vlasy. A úžasně modrý oči. „A-a-ahoj." vykoktal ze sebe. Zahleděla jsem se do jeho modrých očí, které vypadaly jako průzračné moře. „Ahoj." Pronesla jsem zasněně. Odvrátil pohled a řekl: „Tudy prosím." Vydala jsem se směrem který ukazoval.
ČTEŠ
Sea Of The Skulls: Moře Lebek
RandomAhoj, jmenuji se Angie a je mi 18. Jsem v podstatě normální holka. Tedy byla jsem. Jednoho dne jsem totiž něco zjistila a to mi ůplně změnilo život. Nechte se překvapit.