Ráno jsme vstali poměrně brzo. Viki, která celou noc spala na zemi, vypadala jako by spala na ostrých kamenech. Rin kvůli tomu, že jsem mu spala na ruce, nemohl hýbat rukou. A já jelikož jsem měla celou dobu opřenou hlavu o Rina tak mě bolelo za krkem. Museli jsme vypadat jak banda zombíků. Asi po půl hodinové rozcvičce, jsme se všichni začali připravovat do školy.
První hotová jsem byla já. Pak Viki a samozřejmě naše slečinka byla poslední... nojono Rin. Cesta do školy proběhla v celku mlčky všichni jsme pořád byli dosti rozlámaný.
Když jsme přišli před školu všichni na nás divné koukali. Mě to bylo jedno, Viki vypadala, že usne za chůze, jen naše slečinka chtěla ukázat, že ji to sekne. Takhle se choval celou školu. Moc jsme nepochopili proč, ale byli jsme líní se zeptat (lenost vítězí).
Při první hodině jsem já a Viki usnula. Vzbudilo nás až když se všichni okolo zvedli ze židlí. Nejdřív jsme nevěděli o co jde, hned jsme zjistili proč se Rin tak upravoval.... Hrůza všech lidí co nenávidí foťáky. Školní focení.
Aby jste si to dokázali představit, já vypadala jako bych rok nespala, už jsem tak týden neviděli zrcadlo a hřeben se mi už asi zahrabal do vlasů.
A Viki ta si nedokázala zapnout košili takže měla špatně knoflíky a po ránu kdy se snažila se namalovat vypadala jako Joker.
Jo to bude fotka.
Promiňte, ale jsem v Chorvatsku na ozdravném pobytu a není tu moc času na psaní takže aspoň taková kratší kapitola.
ČTEŠ
V Těle Démona
FantasíaJaké to je být démon když se vás všichni boji?? A vy najdete zase kamarády, jenže s nimi přijdou i tajemství o kterých radši nechcete ani vědět?? Já to vím, protože přesně tohle se stalo mě. A tady je můj příběh. LiLi
