Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 41. - Záhada vyřešena

POHLED STEPHANIE

Posbírali jsme se ze země.

,,Co budeme dělat teď? Pořád nevíme, kde hledat," zaskuhral Harry. Má pravdu. Nedozvěděli jsme se nic nového. Leda že...

,,Co Uršula? Harry vzpomeň si na naši cestu do minulosti! To ji zabili!" křikla jsem. Pokud nám řekne, odkud bazilišek vylezl, máme vyhráno.

,,Jdeme! Musíme ji najít!" křikl zrzek. Rozběhli jsme se ke škole. Běželi jsme jak nejrychleji jsme mohli. Všichni na nás házeli podrážděné pohledy. Tady jde o životy, lidi!

,,Rone? Přiveď Lockharta! Sami to nezvládneme!" zakřičela jsem na něj. Odpojil se od nás a běžel pro naši zlatovlásku. Když s námi půjde profesor, nebudeme mít takový průšvih za porušení školního řádu. Navíc, jak víc si pochutnat na Zlatovlásce než tím, že dokážeme její neschopnost? Rychle jsme proběhli chodbami až k umývárně.

,,Uršulo!" křičeli jsme s nebelvírem. Po chvíli se nám ukázala.

,,Co po mně chcete?!" křikla podrážděně a létala kolem nás.

,,Uršulo! Potřebujeme tvoji pomoc!" rozhodila jsem rukama do stran.

,,Jakou?"

,,To tebe tenkrát ta příšera zabila. Musíme ji najít a zničit. Musíš nám říct, co víš!" tmavovláskovi ruply nervy a křičel na celé kolo. Vyjeveně jsem na něj hleděla. Zakňučela. Nechtělo se jí na to vzpomínat.

,,Před tím než jsem zemřela, jsem spatřila obrovské žluté oči. Ta příšera vylezla odtamtud. Víc nevím!" zmizela. Proč ukazovala k umyvadlám? Přešli jsme k nim a všímali si i těch sebemenších dětailů.

,,Tady!" něco našel. Přiběhla jsem k Harrymu. Ukazoval na malého hada na kohoutku.

,,Tajemnou komnatu dokáže otevřít pouze čaroděj s hadím jazykem. Harry řekni něco!" jako na povel začal syčet. Rozuměla jsem mu každičké slovo, ale nemohla jsem to na sobě dát znát. Umyvadla se dala do pohybu. Odsouvala se od sebe a jedno se zasunulo do země. Utvořila se obrovská díra, která vedla někam dolů.

Do místnosti vtrhl zrzek s profesorem.

,,Co to tady je?" zakřičela zlatovláska.

,,Ve zkratce. Našli jsme vchod do Tajemné komnaty a vy jdete s námi. Přeci jen nemáme tolik zkušeností jako vy," ušklíbla jsem se. V tomhle jsem se opravdu vyžívala.

,,Tam tedy nepůjdu," protestoval. Kývla jsem na nebelvíra. Ron do něj žduchl a Lockhart s křikem padal dolů. Slyšeli jsme hlasitou ránu. Chytli jsme se za ruce a společně skočili. Dopadli jsme o mnoho lépe než náš profesůrek. Pod námi něco zapraskalo. Podívala jsem se pod nohy a málem se pozvracela. Všude ležely rozdrcené kosti. Ozval se tlumený výkřik. Lockhart vzal Ronovi hůlku? A co s ní chce vyčarovat, když je zlomená?

,,Položte to! Ještě si ublížíte," promluvila jsem ledově klidným hlasem.

,,Možná jsem nedokázal všechny ty věci, o kterých píšu, ale za to mám velké nadání pro paměťová kouzla," zamumlal si pod nos. Já to věděla! Nic z toho neudělal!

,,Kradl ste zásluhy jiných!" tohle mě podráždilo. Jak se opovažuje?!

,,To vás trápit nemusí. Stejně si z toho už nic pamatovat nebudete. Jak strašlivý osud. Zlatoslav Lockhart našel vstup do Tajemné komnaty, ale bylo už pozdě. Všechny tři děti zabila ona obávaná příšera," dokončil svůj nudný monolog a pronesl nějaké kouzlo. Předklonila jsem se a smála se na celé kolo. Ten idiot se začaroval sám. Narazil do kamenné zdi. Strop se otřásal. Rychle jsem zatáhla Harryho na druhou stranu jeskyně. Od ostatních nás oddělila hromada balvanů.